STRES. Zabiják dnešní doby. Tolikrát jsme o něm už četli, slyšeli.
Spustíte ho snadno. Tlakem na sebe. Myšlenkami na to, co je třeba stihnout, udělat, vyřídit, zajistit. Pocitem, že vám něco uniká, nestíháte, že jste něco jste prošvihli.
Nějakou dobu vás stres popohání. Cítíte se „nabušení“, a ženete se s pozorností zamněřenou stále dopředu rychlostí dostihového koně.
Myšlenky na odpočinek, odsouváte na AŽ PAK. Až to doženete, až to doděláte, až to stihnete, pak budete odpočívat.
Jenže ta chvíle se zdá stále v nedohlednu. Objevují se další a další věci.
Občas se vám možná při představě, co vás další den zase čeká, stahuje žaludek a rozbuší srdce. Ale jakýsi pocit zodpovědnosti, či vlastní důležitosti, že bez vás to nejde, že musíte, vás žene dál, i přes signály těla.
Možná si v tu chvíli připadáte nenahraditelní a jednáte jako nesmrtelní, protože to vnější se zdá důležitější.
Důležitější, než jste vy sami pro sebe?
Jak bláhoví jsme my lidé.
To vražedné tempo časem přijmete za vlastní a přirozený rytmus vašeho těla přestanete vnímat. Ve vašem životě čím dál víc teď vládne neklid a pocit zahlcení myšlenkami na to, co musíte, měli byste, máte udělat.
Navíc, ta spoustou informací zvenčí, které se na vás každý den valí. Co, kdyby vám něco důležitého uniklo? Chcete přece zůstat v obraze.
A tak sebe odkládáte na místo někde vzadu a odpojujete víc a víc od sebe a svého nitra.
Není čas na nějaké rozjímání nebo hluboké ponory do sebe. Teď JEDETE V MODU PŘEŽITÍ – bojuj nebo uteč.
A možná cítíte, že už nemůžete dál, že je něco špatně, ale už to nedokážete vypnout.
Vaše tělo zůstává stále ve stažení a napětí, přestože se snažíte uvolnit, víc odpočívat, relaxovat.
Lidem, kteří žijí pod tlakem, a MUSÍM, přijali za vlastní.
Lidem, kteří na sebe vyvíjí často až přehnané nároky.
Lidem velmi zodpovědným.
Lidem, kteří jsou vždy ochotni pomáhat a pro druhé by se přetrhli.
Lidem, kteří mají potřebu mít nad vším kontrolu.
Lidem, kteří zapomněli na to nejdůležitější – na sebe. Na laskavost k sobě.
Lidem, kteří začali žít příliš v budoucnosti, občas se vrací do minulosti, ale už jim jaksi nezbývá čas na žití v přítomnosti.
Lidem, kteří zapomněli na obyčejné chvilky všedního dne a snaží se stihnout to „důležité.“ A přitom to nejdůležitější jim uniká mezi prsty. Jejich vlastní život, zdraví, pohoda, vnitřní klid.
Možná se vám podaří zastavit dříve, než zjistíte, že už jste nad tím ztratili kontrolu.
Že už to nejste vy, ale vaše tělo, kdo je tady pánem. Přestože vy byste rádi ten proces vypnuli, protože už nemůžete.
Dostat se do toho bodu a stavu vyčerpání jde snadno. Zpátky to jde pomaleji. Ale jde to!
Jaká?
Podpořte své tělo přírodně, minerály, vitamíny, bylinami, které dokážou pomoci tělu lépe zvládat stres, uvolnit ho a pomoci mu do rovnováhy.
V tomto směru nedám dopustit na Rhodiolin – rozchodnici růžovou – přírodní adaptogen, který pomáhá tělu zvládat zátěž a stres, a Stress Management – komplex přírodních vitamínu B doplněný hořčíkem.
Nevěřte ale, že zobnete pilulku a bude to vyřešeno.
Je to jen jedna část, podpora těla. Berlička, abyste se stabilizovali, nabrali dech a mohli udělat kroky ke změně. Pokud ale vy nic nezměníte a pojedete dál stejně, fungovat to dlouhodobě nebude.
Je to jeho vzkaz pro vás. Nechtějte ho vypnout a buďte mu vděční. Možná byste se jinak sami zničili.
Pokud jste došli až do bodu vyčerpání a cítíte se teď špatně, PŘIJMĚTE TO. Stalo se. Dělali jste chyby. Ale dělali jste to, co jste uměli. Teď už si toho jste to VĚDOMÍ. Vlastní zkušenost je cenná a jste díky ni zase o něco moudřejší.
Hlavu vzhůru!
Z každého bodu se lze odrazit a začít znovu.
Začít jinak, lépe.
Třeba právě dnes může být ten DEN, kdy se rozhodnete, něco změnit. A proč vlastně ne? Důležité je vaše rozhodnutí.
Jsem v tom s vámi a držím vám palce!
A pokud potřebujete na té cestě podpořit, objednejte Rozbor souvislostí vašich zdravotních potíží.