MŮJ PŘÍBĚH
Mou vášní je poradenství v léčení nemocí a vztahů.
Pomůžu vám najít souvislosti vaších zdravotních nebo vztahových potíží a ukážu vám, jak to můžete změnit.
Jsem zdravotní sestra a víc než 30 let jsem pracovala ve zdravotnictví. Od dětství jsem věděla, že chci pomáhat druhým lidem.
Postupem času jsem zjistila, že mi nestačí být jen součásti medicíny, která nevidí pacienta celostně, neléčí příčinu, ale důsledek. Že chci lidem pomáhat jinak.
Pomoci jim najít souvislosti, aby pochopili, co se jim snaží tělo nemocí sdělit a dokázali se uzdravit. Aby rozuměli, proč mají problémy ve vztazích, čemu je druzí učí a jak to mohou změnit. Aby se stali tvůrci svých životů. A proč zdraví a vztahy? Protože naše nemoci často úzce souvisí s nespokojeností ve vztazích.
Jsem šťastná, že jsem prostřednictvím svých zkušeností ušla kus cesty. Svůj život si tvořím a jsem za něj vděčná. Ale moje cesta k tomu byla dlouhá.
Můj příběh začíná v dětství
Když se ohlédnu zpátky do dětství, vidím malou holku, která je hodně citlivá, stydlivá a uzavřená. Snažila jsem se být hodná holčička, aby všichni kolem mě byli šťastni, a všechno, co mě trápilo nebo zraňovalo, jsem držela v sobě. Neuměla jsem říct, co cítím.
Emoce, které jsem nedokázala ventilovat, mi způsobovaly časté angíny. Rodiče si se mnou nevěděli rady, a lékař ordinoval jedna antibiotika za druhými. Vše se ale jen zhoršovalo.
Rodiče byli plní lásky, ale i pravidel, a bylo tak těžké vyjádřit, co si myslím, jak to cítím nebo se za sebe postavit. A když už jsem se rozhodla, při prvním odporu mě slzy přemohly a nedokončila jsem, co jsem chtěla sdělit.
A tak jsem tu svou obrovskou citlivost, empatii, schopnost vycítit co druzí prožívají, napojit se a vnímat jejich pocity, brala jako něco, co mi můj život ztěžovalo. Nesnášela jsem svou citlivost i slzy. A všechny nezpracované emoce jsem v sobě ukládala, a táhla je na cestě životem.
Léta plynula
Vystudovala jsem zdravotní školu. Vlastně jsem už od dětství pomáhat lidem, možná i proto, že jsem vyrůstala s nemocnými rodiči.
Vdala jsem se a narodily se mi děti. A tak jako jsem byla zvyklá z dětství, udělala bych cokoliv, jen aby všichni byli šťastni a o všechny pečovala. Sebe jsem dávala AŽ za ty druhé. Na mně mi tolik nezáleželo.
Moje tělo trpělivě vysílalo signály. Upozorňovalo mě na moje nezvládnuté životní výzvy, chybné postoje a jednání. Jenže já jim nerozuměla. A tak se nemoci nabalovaly a život přitvrdil.
Až na dno
Zdraví se mi sesypalo jako domeček z karet a přišla deprese. Vztah se začal rozpadat a ztratila jsem práci. Padla jsem až na dno. Z veselé holky, která měla spoustu snů a milovala život, se stala žena, která jen tak přežívala.
V té době jsem potkala ženu, která mi řekla, že pokud nezměním své myšlení a nezačnu se mít ráda, nikdy se neuzdravím. Že své nemoci si způsobuji sama svým myšlením a postoji. Někde uvnitř jsem to věděla.
A tehdy jsem pochopila, že něco musím změnit. Že takhle dál žít nemůžu, a rozhodla jsem se vzít život do vlastních rukou.
Začala jsem se zajímat o přírodní léčbu, psychosomatiku a duchovní příčiny nemoci. Hledala jsem souvislosti mezi zdravotními problémy a vztahy, mezi myšlenkami a nemocí.
Všechno mi dávalo obrovský smysl a zpětně jsem pochopila své nemoci i vztahové problémy. Uviděla jsem je jako příležitosti, které jsem dostávala ke svému pochopení a změně. Pochopila jsem své životní výzvy, silné a slabé stránky. Jak krásně to teď do sebe zapadalo! Jak jednoduché bylo vidět souvislosti.
Věci se mění
Začala jsem se starat o své tělo. Zdravě se stravovat, čistit ho bylinkami a dodávat mu živiny. Už jsem mu neubližovala chemickými léky, ale zvládla jsem to krásně přírodně.
Měnila jsem své myšlenky, a snažila se hledat na všem to pozitivní. Mít se ráda a nenakládat na sebe příliš. Ale i mluvit o tom, co cítím. Vděčnost se stala mou každodenní součásti.
Přečetla jsem spoustu knih, prošla kurzy, chodila na přednášky, semináře, pilně studovala a všechno skládala. Ale především jsem to žila. Dávalo mi to tak obrovský smysl a pocit naplnění, že jsem to toužila předávat dál!
A věci se daly do pohybu.
Svou citlivost, empatii a schopnost napojit se na pocity druhých lidí, jsem najednou uviděla jinak. Jako DAR, který jsem nedostala jen tak zbůhdarma. Ale má mi sloužit jako nástroj ma mé cestě. Díky tomu, že se dokážu napojit na pocity druhých lidí, vnímat jejich emoce a uvidět souvislosti, může lépe pomáhat druhým lidem.
Cítila jsem, že právě to je moje poslání. I když to znamenalo odejít z jistoty práce, kterou jsem dělala 30 let. Už ale nešlo dělat to jen napůl. Věděla jsem, že moje místo je už jinde. Našla jsem svou seberealizaci a vyjádřením toho, kým skutečně jsem, jsem našla sebe.
Dnes pomáhám lidem měnit jejich životy. Ukazuji jim souvislosti, proč právě oni prožívají problémy ve vztahu nebo mají tuhle nemoc, ale i jak to mohou změnit, aby žili šťastný a naplněný život.
Děkuji, že jste součásti mé cesty.
S láskou Lenka
