MŮJ PŘÍBĚH
Mou vášní je poradenství v léčení nemocí a vztahů.
Pomůžu vám najít souvislosti vaších zdravotních nebo vztahových potíží a ukážu vám, jak to můžete změnit.
Jsem zdravotní sestra a víc než 30 let jsem pracovala ve zdravotnictví. Od dětství jsem věděla, že chci pomáhat druhým lidem.
Postupem času jsem zjistila, že mi nestačí být jen součásti medicíny, která nevidí pacienta celostně, neléčí příčinu, ale důsledek. Že chci lidem pomáhat jinak. Naučit je přijmout zodpovědnost za svůj život. Své zdraví, ale i vztahy. Protože naše nemoci často úzce souvisí s nespokojeností ve vztazích.
Pomoci jim, aby pochopili, co se jim snaží tělo nemocí sdělit a dokázali se uzdravit. Aby viděli, proč mají problémy ve vztazích, čemu je druzí učí a jak to mohou změnit. Najít souvislosti těla, mysli a duše a stát se tvůrci svých životů.
Jsem šťastná, že jsem prostřednictvím svých zkušeností ušla kus cesty. Svůj život si tvořím a jsem za něj vděčná. Ale moje cesta k tomu byla dlouhá.
Můj příběh začíná v dětství
Můj příběh začíná v dětství. Když se ohlédnu a zkusím se podívat z nadhledu, vidím malou holku, která je hodně citlivá, stydlivá a uzavřená. Nikdy ji nebylo třeba trestat, stačil přísný pohled maminky a hned poslechla nebo se rozplakala. Svou citlivost držela uvnitř, neuměla to říct a měla pocit, že by ji nikdo neposlouchal.
Emoce, které nedokázala ventilovat, jí způsobovaly časté angíny. Rodiče se trápili, proč je pořád nemocná a nevěděli si s tím rady. A tak jí dávali jedny antibiotika za druhými, jak radil lékař. A vše se jen zhoršovalo. Jak by ne, když základ imunity je ve střevu a antibiotika zničily jeho vnitřní živé prostředí. Jenže tohle lékař rodičům neřekl.
Ve své nemoci se zahnízdila, byla doma schovaná ve svém světě. Rodiče byli na invalidním důchodu, takže nebyla sama. Četla knížky, kreslila, psala básničky a bylo ji dobře i přes nemoci, které měla. Zdálo se jí, že když je nemocná, lidé ji mají jaksi radši, jsou na ní hodnější a má více pozornosti.
Cítila, že musí být hodná holčička, protože rodiče mají dost svých zdravotních problémů, a tak jim život nemůže ztěžovat. Myslela si, že si jejich lásku musí zasloužit a tak často, pokud hodná nebyla, si to vyčítala a neuměla si odpustit. Rodiče byli plní lásky, ale i pravidel a tak to pro ni byl velký trénink. Vyjádřit, co si myslí, postavit se za sebe, sdělit, co cítí. Jenže nešlo ji to, když už se rozhodla, při prvním odporu ji slzy přemohly. Slova se jí zasekly a nedokončila, co chtěla sdělit.
Tu obrovskou citlivost a empatii, schopnost vycítit co druzí prožívají, napojit se a vnímat jejich pocity, brala jako něco, co ji život ztěžovalo. Nesnášela svou slabost a slzy. Připadala si jiná. Neuměla sdělit především to negativní, protože druhým nechtěla ublížit. Přála si, aby všichni byli šťastni a tak svou nespokojenost, ublížení a křivdy cpala do baťůžku, který táhla na cestě životem.
Léta plynula
- Vystudovala zdravotní školu, obor dětská sestra. Od dětství toužila být sestřičkou nebo pracovat v kojeneckém ústavu. Vždycky toužila pomáhat druhým a děti milovala.
- Po škole se vdala a narodily se děti, cítila se šťastná a naplněná. Udělala by cokoliv, aby ostatní byli šťastni a spokojení. Své potřeby dávala AŽ za naplněním potřeb druhých. Na ní přece tak nezáleží, ona to přece zas tak nepotřebuje. Občas bouchla a pak vyčítala a obviňovala, místo toho, aby mluvila o sobě a svých pocitech. A pak si to vyčítala a neuměla si to odpustit.
Její štěstí a spokojenost byly závislé na těch druhých. Když se jí něco nelíbilo nebo ji trápilo, čekala, že se změní ti druzí a že pak bude spokojená.
Když děti začaly odrůstat, zjistila, že pověsila život na jeden hřebík a tím byla rodina. Neměla koníčky, přátele a nikdo ji nepotřeboval. Často se ptala, jaký úkol má tady na zemi, cítila, že to musí být něco většího. Toužila pomáhat nějak více.
Prošla vztahovými problémy, nemocemi, které ukazovaly na její nezvládnuté životní výzvy a úkoly. Souvisely především s neschopností mluvit o svých pocitech a s obrovskou energií, která nevyventilovaná se obracela proti ní. Hledala ale důvody svých potíží tam venku, v okolnostech nebo v ostatních. A stále víc a víc se cítila v roli oběti. Té, které se věci jen dějí.
Tělo trpělivě vysílalo signály o tom, co dělá špatně a co má změnit. Jenže ona neslyšela, nerozuměla jeho poselstvím. Nemoci se na nabalovaly a život přitvrdil.
Život přitvrdil
Padla až na dno, sesypalo se jí zdraví, vztah se začal rozpadat, ztratila práci a pochopila, že něco musí změnit, že takhle dál žít nemůže.
V té době potkala ženu, která ji ukázala, kde v životě dělá chyby, že pokud nezmění své myšlení a nezačne se mít ráda, nikdy se neuzdraví. Že své nemoci si způsobuje sama svým myšlením a postoji. Někde uvnitř to už věděla dávno.
A tak společně s její podporou vykročila na cestu. Nebýt jí, klubíčko by se nezačalo rozmotávat. Začala se zajímat o alternativní medicínu, duchovní příčiny nemoci, hledala souvislosti mezi zdravotními problémy a vztahy, myšlením.
A pak se setkala s Astrologií 9 planet a Numerologií. Všechno jí dávalo obrovský smysl, našla odpovědi na své otázky. Zpětně pochopila své nemoci i vztahové problémy, uviděla je jako příležitosti, které dostávala ke svému pochopení a změně. Pochopila své výzvy, proč se jí některé věci dějí, kde má ubrat a kde přidat. Jak krásně to teď do sebe zapadalo, jak jednoduché bylo vidět souvislosti.
Věci se mění
Začala se starat o své tělo, zdravě se stravovat a podporovat ho přírodně. Měnit své myšlení, zatvrzelé programy v hlavě, mít se ráda, nenakládat na sebe příliš, odpouštět a žít ve vztahu ženskou roli. Přečetla spoustu knih o psychosomatice, duchovních příčinách nemocí, pozitivním myšlení, zákonu přitažlivosti. Prošla kurzy, semináři, pilně studovala a všechno skládala. A především to začala DĚLAT. Všechno to, co se naučila, uváděla do praxe. Začalo ji to starání se o sebe bavit.
Věci kolem ní se začaly měnit, lidé najednou byli jiní, nebo je jen jinak viděla. Svět kolem ní byl hezčí a každý den bylo tolik důvodu, za co být vděčná.
Toužila to předávat dál, cítila v tom obrovskou vášeň a pocit naplnění. Svou citlivost a empatii najednou uviděla jinak. Jako dar, nástroj který dostala ke své cestě. Cítila, že vesmír s ní má jiné plány. To, čemu se po práci věnuje, co tolik miluje, uchvacuje ji a naplňuje, dělá z celého srdce a tak se tomu musí věnovat naplno. Pak bude její život celistvý.
Objevila svou seberealizaci. Vyjádřením toho, kým skutečně je, našla sama sebe. A tak zapadla poslední kostička do její skládanky života.
Dnes pomáhá lidem měnit jejich životy, pochopit, proč právě oni prožívají problémy ve vztahu, mají tuhle nemoc a jak to mohou změnit.
Aby mohli žít šťastný, zdravý a naplněný život ve vztahu plném lásky a harmonie.
Děkuji, že jste součásti mé cesty.
S láskou Lenka
