Když se stanete závislá na čísle vaší váhy, nemůžete se cítit svobodná. Odevzdala jste totiž svou moc rozhodovat o tom, jak se budete cítit, obyčejnému číslu na displeji.
To číslo dokáže ovlivnit během malé chvilky, jak se cítíte celý den, někdy i ty následující.
To vše dokáže pouze obyčejné číslo? Není to škoda?
„Kolik vážíte a měříte“, zeptala se mě nová paní doktorka při prohlídce. Trochu ve mně hrklo. Ne, že by to bylo moje citlivé téma, ale já to fakt nevím.
Váhu mám uloženou na dně skříně. Ani si nevzpomenu. Nevážím se. To číslo pro mě už dávno není podstatné. Jsem spíš přes pocity.
Poznám, kdy se cítím dobře na těle i v tom, co nosím. A kdy to není třeba úplně ono.
Váha se mi v průběhu života mění. Jenže mění se i pocit, bez ohledu na to číslo. Když jsem měla na střední 56kg připadala jsem si tlustá a sebevědomí měla na nule. O pár let (a kilo) později jsem se začala cítit skvěle.
Tak o čem to je? O číslech? Ne. O hlavě. O pocitu.
Ale řekněte to doktorovi. Ten je přes hodnoty a čísla.
A tak v hlavě rychle hledám poslední číslo, které si pamatuju a naciťuju si, jestli to tak může být. Odhaduju, a řeknu číslo. Doktorka zapíše.
Doma mi to nedá, a jdu vytáhnout váhu, jestli jsem nelhala. Strefila jsem se. Tedy skoro. Přidala jsem si 3 kila.
Jasně, mohlo. Nemyslím teď to číslo, ale ten pocit. Vím o tom. Ale k tomu abych věděla jak se cítím nebo se cítila líp, váhu rozhodně nepotřebuju. A tak ji zase uložím na dno skříně. Už dávno pro mě není zajímavá.
Když se mě někdo zeptá na věk, rychle si v hlavě odpočítávám rok narození od současného roku. Manžel se mi směje. Ale pro mě to není podstatné. Mám v hlavě důležitější věci.
Jakási míra zkušeností, zralosti, prožitků a moudrosti, dalo by se říct. Někdy se cítím na 30. Ale občas mám dny, kdy na 70. Tak k čemu je to číslo? Důležitý je pocit.
Protože, když se cítím na 70, vím, že je něco špatně. A musím hledat, proč se tak cítím, a pak to zlepšit.
Váha je vlastně jen měřidlo.
Jasně, měly bychom mít přehled, abychom neujely a dlouhodobě si třeba nelhaly do kapsy. Může nás nakopnout ke změně. Ale tím za mě plusové body končí.
Z váhy se někdy stane strašák. Něco co nás stresuje nebo sráží naše sebevědomí. Vyvolává pocit, že jsme „špatně.“ Z vážení se může stát posedlost za dokonalostí. Taková past, plná frustrace a tlaku na sebe. Nic laskavého.
Já mám ráda čísla, však víte – miluju numerologii, ale v případě věku a váhy dám spíše na pocit.
Pocit se nedá změřit nebo zvážit. Pocit prostě máte.
Vy sama nejlíp víte, jak se cítíte.
Poznáte to i na oblečení. Jestli máte pocit, že to úplně není ono, že se ty džíny nějak srazily a nemůžete je dopnout, nebo… no, však vy víte, tak je to signál. Stejně, jako když se zvedne číslo na váze.
Takže k tomu, abyste poznala jak se cítíte, nepotřebujete váhu a čísla.
K tomu potřebujete být vnímavá ke svému tělu. A to je celé.
Co myslíte vy?
Odvážíte se nevážit?
P.S. A pokud to fakt nevydržíte, nestoupejte na váhu alespoň příliš často. Stačí klidně 1x za měsíc.
Anebo se zkuste raději držet hesla: Nevažte se. Odvažte se. Užívejte si život s radostí.