Páchači dobra

Když někdo váš blízký onemocní nebo má nějaké potíže, co děláte?

1. Začnete ho litovat, že příčinou jeho potíží je něco „tam venku“? Třeba dědičnost, špatná práce, divná doba, problematický partner…  A víte, že ho tak utvrzujete, že je oběť okolností a nemůže s tím nic dělat?
2. Nebo se rozhodnete vzít to do svých rukou? Řešit to? Začnete pro něj hledat pomoc?

A tak:

• studujete na internetu spoustu informací o jeho nemoci nebo potížích,
• objevujete nejrůznější techniky, které někomu pomohly,
• kupujete bylinky a vaříte mu odvary a lektvary,
• hledáte souvislosti,
• snažíte se pochopit duchovní příčinu jeho nemoci.

A když to nastudujete, pak mu to začnete říkat. Proč to tak má. Co mu to ukazuje. Co by měl změnit. Vysvětlujete, radíte. No, a on? Začne to bojkotovat!

• Bylinky mu nechutnají,
• tyhle vitamíny nechce,
• na tyhle techniky nevěří,
• změnit to či ono, on nemůže, protože…začne hledat důvody, proč to nejde a vymlouvat se.

Výsledek?

Pohádáte se! Jste pekelně naštvaná. Ukřivděná. Je vám to líto. Dala jste si s tím takovou práci. Chcete mu přece pomoct. Myslíte to s ním dobře. A on je takový paličák! Nevděčník jeden.

Ptáte se proč?

Protože, je to jeho nemoc. On je tu sám za sebe, stejně jako vy. Jeho samotného nemoc něco učí. Něco mu ukazuje. Potřebuje si na to přijít sám. Prožít si vlastní zkušenost.

Nemůžete myslet za druhého. Nemůžete svým pochopením jeho nemoci druhého vyléčit.

Můžete se z toho poučit. Nejste v té situaci náhodou. Něco vás učí. Třeba nelpět na tom, aby vše bylo tak, jak chcete. Netlačit na druhého. Nesoudit, že je takový.

Někdy mám ještě taky sklony druhé zachraňovat. Trápit se nad tím, že vím, jak pomoct, jenže ten druhý nechce. Možná, ale ten člověk svou nemoc, trápení prostě ještě potřebuje. Ještě si musí něco prožít, aby pochopil.

Pokud za druhé vyřešíte jejich lekce, jen se časově odloží. Jednou si je stejně znovu budou muset sami prožít. Často ještě intezivněji. Vlastně jim tím škodíte. I když to děláte z těch nejlaskavějších důvodů.

A tak to nedělejte. Neberte za druhé zodpovědnost za jejich život. Často to přináší neshody a hádky. Druzí s vámi nebudou rádi, protože prostě tlačíte. Kde je tlak, vzniká odpor, a druzí se odtahují. Povolte.

Nedělám rozbory, když se někdo ptá na druhého člověka. Je to ztráta energie a nikomu to nepomáhá.  Člověk se musí sám ptát, aby dostal odpovědi. Musí chtít. Je to důležité.

Takže ukažte druhému cestu. Odkažte na zajímavé informace, na které narazíte. Řekněte, jak to vidíte, pokud se ten druhý bude ptát. Ale pak ho nechte, ať se sám rozhodne.

A přemýšlejte, proč je pro vás tak těžké nezachraňovat?

• Co VÁM to ukazuje? Proč VY jste touhle zkušenosti, potřebovali projít? Co VY se tím máte naučit?

Možná se máte naučit druhé milovat a respektovat jejich rozhodnutí. Přestože jsou pro vás nepochopitelné.

Tendenci druhé zachraňovat, mají lidé, kteří mají v datu narození číslo 7. Jsou totiž velmi citliví a dokážou se napojit na pocity druhých lidí. Vnímají jejich trápení. A tak touží, aby ti druzí byli v pohodě. Vměšují se do záležitosti druhých a druhé zachraňují. Protože si myslí, že ví, co by jim pomohlo, co je pro ně dobré a chtějí je zachránit.

Pokud to tak máte, pak je pro vás výzvou soustředit se více na sebe. Na svůj život a své výzvy. Inspirovat druhé skrze svůj život.

• Někdy je totiž jednodušší řešit problémy druhých, protože radit nám jde dobře. Aspoň se nemusíme zabývat vlastními výzvami. Do toho se nikomu příliš nechce.

Když přestanete tlačit, přestane ten druhý vaše snažení bojkotovat a možná začne hledat sám. A možná ne. Přijměte, že každý má právo svobodné volby, jak se svým zdravím a životem naloží. I když je to těžké.