Nech mě být

Některá slovní spojení na mě vyskočí, ať už pronášená jako slova nebo v textu, a nutí mě k zamyšlení. Tak třeba: „Nech mě být!“

Kolikrát z vás vylítly tyhle slova, když jste se cítili pod tlakem, ve stresu nebo nucení k tomu, abyste dělali, co nechcete?

„Nech mě být!“ Říkáme, když nemáme čas, když ještě potřebujeme něco stihnout, a to vnější nás zdržuje, ruší.

Vážně je ale to, co právě děláte důležitější, než ten, kdo vyžaduje vaši pozornost? Je TO důležitější než podívat se na obrázek, který namalovalo vaše dítě, chvilka objetí nebo naslouchání tomu druhému?

Nebo jen chcete mít vše pod kontrolou a řídit, kdy druhému věnujete svůj čas? Jenže možná PO – TOM už o to nebude stát ten druhý nebo vám unikne kouzelná chvilka, kterou jste mohli prožít.

„Nech mě být!“ Říkáme, když máme pocit, že nás druhý do něčeho tlačí, zpravidla do něčeho, do čeho se nám vůbec nechce. Když se cítíme ohrožení a někdo nám vstupuje do našeho prostoru.

Vážně ale potřebujete toho člověka „odrazit“? Nenese vám nějakou důležitou informaci? Zkuste přemýšlet nad tím, co vám říká, místo toho, abyste zůstali zaseknutí tam, kde jste.

To, čemu nejvíc vzdorujeme, co nás nejvíc dráždí, rozčiluje, potřebujeme nejvíc prožít, abychom k tomu změnili svůj přístup.

„Nech mě být!“ Říkáme, když nechceme nebo nedokážeme přijmout pomoc druhého, protože chceme vypadat silně a všechno zvládnou sami.

Vážně nepotřebujete s druhým sdílet své trápení? Nemůže přispět k tomu, abyste se cítili lépe? Ukázat vám jiné úhly pohledu, povzbudit a dodat vám víru v sebe?

Dovolit druhému, aby vám pomohl, není projev slabosti, ale síly.

Nech mě být – tím, kdo jsem, jaký jsem, tam, kde jsem…kolik významů tahle věta může mít…

Možná namítnete, že jsou to jen slova. Jenže slova mají obrovskou sílu. Nejenže jsou jako vystřelený šíp, který nelze vrátit zpátky a snadno dokážou zranit, ale především je to energie.

Jsou jako vyslovená přání. Co na tom, že jste je řekli jen tak, aniž byste nad nimi nepřemýšleli a nemysleli jste to tak vážně. Mohou se splnit.

Zvlášť pokud jsou vyslovené opakovaně a podpořené silnými emocemi, které nebyly právě pozitivní.

Může se stát, že se budete za čas divit, proč si vás všichni přestali všímat?? Proč vám nikdo s ničím nepomůže – prostě vás všichni „nechávají být“??

Možná si pak ani na svá slova nevzpomenete a budete si říkat, PROČ je k vám život tak nespravedlivý…. Sledujte své myšlenky, hlídejte si slova, která pronášíte. Všichni si tvoříme svůj život, svou budoucnost svými myšlenkami, slovy i skutky.