Bože, prosím, dej mi trpělivost. A dej mi ji teď hned.
Tohle vtipné přísloví na nás lidi myslím sedí. Úpřímně, kdo z nás má trpělivost perfektně zvládnutou? Kdo z nás by nechtěl to, co si přeje a po čem touží, nejraději hned. Zvlášť ve chvíli, kdy to, co je TEĎ, se nám nelíbí.
A tak se zkusíme na tu naší ne – trpělivost podívat trochu s nadhledem.
Představte si, že jste si jako dušička vybrala za úkol naučit se trpělivosti. Už, už jste se nemohla dočkat, až to budete moc trénovat. Byla jste ne – trpělivá. :-)
A tak jste přišla na svět a dostala dar zapomnění. To, aby to nebylo zas tak jednoduché.
Do vínku jste k tomuto úkolu možná dostala navíc extraporci porci aktivní energie. Jste rychlá, zručná, dokážete si věci dobře zorganizovat. Vše vám jde jako po drátku a práce odsejpá. Na co sáhnete, to vám jde.
Taky jste dostala k tréninku svého úkolu ideální podmínky – lidi kolem sebe. Protože jak se chcete učit a trénovat bez druhých? A tak potkáváte lidi, kterým všechno neskutečně dlouho trvá.
Nechápete, že ostatní to nemají stejně jako vy. A chcete je změnit.
Pardón, ale kdože se to ale tady přišel něčemu naučit? Vy, že?
Aby to mělo ty správné grády, přitáhnete si ideálního partnera. Zpočátku láska jako trám. Jako byste potkala své druhé já. Po čase ale zjišťujete, že je to úplně, ale úúúplně jiná energie. Prostě pohodička, klídek, tabáček.
Máte pocit, že vás neskutečně brzdí. Zdržuje. Vytáčí vás tím, jaký je.
Přitom na začátku vztahu to bylo něco, co vás na něm fascinovalo. Jeho klid a stabilita. Rozvážnost. Uvážlivost. Myšlenky. Než jste se „zaháčkovala“ a ztratila růžové brýle. Čert vám to byl dlužen. :-)
Jste dvě duše, které se na nevědomé úrovni dohodly spolu prožít nějakou zkušenost. Přitáhly je k sobě společné úkoly.
Vlastně se skvěle doplňujete. Vy jste hrr, a on je rozvážný. Vy tak trochu pořád někde lítáte, on vám poskytne stabilitu. Když se sladíte, bude to pohodička. Jako když zapadne puzzle do sebe. Jenže jak se sladit?
Je to přece váš úkol, kterému jste se chtěla naučit. Vzpomínáte?
No, protože neznám žádný způsob, jak byste mohla donutit změnit se druhého. Už jste to někdy zkoušela? Já jo. Řeknu vám – strašná dřina a výsledek žádný. Zbytečná námaha. Nejde to, dokud ten druhý sám nebude chtít.
Jediný, koho můžete změnit, jste jen vy sama. Ale často se tím změní úplně všechno.
Tohle uvědomění mi kdysi moc pomohlo. Zbavilo mě trápení, zlosti a pocitu marnosti. Ale člověk k tomu musí dojít.
Tím, jaký je, vám možná dává vám stabilitu. Zpomaluje vás a uzemňuje. Vrací vás k tomu, co je důležité.
Možná jste jako ten papírový drak. Váš partner vás jistí. Uzemňuje. My ženy jsem často éterické, sníme si, vznášíme se nad zemí a občas máme tendence ulítnout.
Teď si zkuste představit život s Pepou divočákem. Nedal by vám vyniknout, protože by byl rychlejší, soutěžili byste a možná byste se navzájem uštvali.
Neznamená to, že odteď máte potlačovat své energie a dělat, že jsem někým jiným. To určitě ne!
Svou energii ventilujte, ale správně. Protože, nedostala jste tu extraporci jen tak zbůhdarma. Slouží vám k naplnění vlastních vizí, k vaší seberealizaci. Využijte ji! Tam, kde máte.
Přijměte odlišnost druhých. Protože každý jsme nějaký. Jiný. Jedinečný. Ti druzí nám zrcadlí to, co se my potřebujeme naučit zvládnout. Učte se být tolerantnější a milovat druhé bezpodmínečně. Takové, jací jsou. Něco vám prozradím – v každém z nich najdete kousek sebe.
Když bude nejhůř, klidně na chvíli odejděte jinam. Počítejte do dvaceti. Přeříkávejte si mantry. Počítejte korálky. Vduchu si zpívejte. Cokoliv. A pak se vraťte a usmějte. Vždyť to byla vlastně prkotina.
PROTOŽE, ať už je nám 30 nebo 50, ať už jsme v partnerství ti rychlejší nebo pomalejší, zručnější nebo méně zruční, akční nebo nerozhodní, důležitější je, že se máme rádi. O to jde totiž v životě především – abychom se cítili šťastní! A to je celé, přátelé. :-)
Pokud potřebujete s někým rozebrat a pochopit vaše fungování ve vztahu, vaše výzvy nebo co vás partner ve vztahu učí, objednejte si rozbor nebo konzultaci>>
Věřte mi, že pak uvidíte všechno jinak.♥ Lenka