Kolik odstínů má láska…

Často teď přemýšlím, kolik odstínu má láska…

Sedí za stolem a krájí pažitu. Miluju ty chvíle, kdy spolu něco děláme. Chválím ji a říkám, jak je šikovná. Usmívá se. Cítí se zase potřebná.

Na sobě má to kytičkované pyžamo s motýlky. Vypadá v něm jako andílek.  Kolikrát jsem se jí dříve snažila vysvětlit, že je den, a nemusí být v pyžamu. Převlékala jí. Stačila chvíle, a šup, už v něm zase byla.

Už to nedělám. Naopak! S úsměvem jí říkám: „Víš co, mami? Dáma ve tvém věku si může klidně dovolit trávit den v kytičkovaném pyžamu.“ Vždycky ji to rozesměje.

A proč vlastně ne? Láska je přece TOLERANTNÍ.

Povídáme si, a já poletuju po kuchyni. Po očku ji pozoruju. Jak je snaživá, šikovná, pilná jako včelička. Moje maminka! Je tady se mnou! Cítím ÚCTU a VDĚČNOST.

Před několika měsíci to nevypadalo…. Ale ona svou snahou, píli, drajfem a chutí do života, překonala všechny překážky. Překvapila nás všechny. Je to jako zázrak.

Sleduju jak zamíchává pažitku do pomazánky. Připomíná mi to čas s dětmi, když byly malé. Taky chtěly všechno dělat se mnou. Pomáhat mi. A přestože bych to sama měla tisíckrát rychleji, měla jsem TRPĚLIVOST. Tohle přece láska umí, každá máma to zná.

„Půjdu na zahradu pověsit prádlo, bude to šup, šup“, povídám.

„Počkej, já ti pomůžu. Budu ti roztřepávat prádlo,“ odpovídá.

V tu chvíli se mi vybaví okamžik před pár dny. Seděla na lavičce na zahradě a skládala prádlo. Když jsem se po chvíli otočila, po celé délce už suché osušky připnula desítky barevných kolíčků. Možná ji to něco připomínalo. Kdoví…. Rozesmála jsem se, a ona se smála se mnou. A v tu chvíli jsem si uvědomila, jak je láska SHOVÍVAVÁ.

A tak se usměju: „Tak dobře, ty můj pomocníčku.“ Obléknu jí svetřík, protože venku fouká, přezuju a pomalu scházíme s hůlkami po schodech. Usadím ji na lavičku a vedle položím koš s prádlem. A ona bere kousek po kousku a roztřepává. Já věším na šňůry. Jsme sehraná dvojka.

Venku je tak krásně! Svítí sluníčko a teplý vítr se opírá do prádla, že šňůra vypadá jako velká barevná plachetnice. A já cítím vděčnost. Za to, že jsme tady a teď, spolu. Za to, že se mi dostává trpělivosti, tolerance, shovívavosti a všech těch odstínu lásky. Za to, že TO můžu cítit. Za to, že mě láska dělá lepším člověkem. Děkuji, děkuji.

Sedám si vedle ní na lavičku. Vezmu ji kolem ramen, a jen tak spolu v tichosti sledujeme poletující se prádlo. Cítím se šťastná. I když se nic mimořádného neděje. Byla by škoda nechat si uniknout tyto okamžiky. Už se nikdy nevrátí….

Tyhle chvíle si uchovám v srdci. Navždycky! Až přijdou ty horší dny, které se nikomu z nás nevyhnou, budu z nich čerpat.

Nezáleží totiž na všech těch maličkostech, které dělá a z našeho pohledu vypadají tak divně, protože je rozumem nechápeme. Možná ale ani nemusíme…..Možná stačí jen milovat….

Protože ze všeho nejvíc jde o to, jak se člověk cítí. Na tom jediném záleží. A jestli mám možnost udělat něco proto, aby se cítila hezky, udělám to moc ráda! Vím, že ona by to pro mě taky udělala. Vlastně už udělala. Tisíckrát! Děkuji, maminko.

Lenka Krůpová
Pomůžu vám uvést život do SOULADU a prožívat osvobozující VYROVNANOST a KLID, díky poznání a aktivaci potenciálu vaší DUŠE, práci s nastavením MYSLI a praktickým krokům v péči o TĚLO a zdraví. Ukážu vám SOUVISLOSTI vašich problémů, i jak to změnit při konzultacích a rozborech. Jsem autorkou 2 on-line kurzu Měníme své myšlenky k lepším pocitům a Síla mysli .Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře