Jak se můžu dostat odsud tam

„Jsem unavená, bez energie, nic mě nebaví. Jsem nespokojená se svým životem, nemám z ničeho radost. Mám strach, úzkost. Mám zdravotní potíže a chci se jich zbavit.“

Obrací se na mě lidí s různými problémy, které mají TEĎ. Něco ale tomu, co je TEĎ, předcházelo. To, že je teď člověk nemocný nebo se cítí nespokojený, bez energie, a z ničeho nemá radost, má někde začátek.

A tak skládáme celkový obraz, hledáme souvislosti.

• Jakou má ten člověk práci, jestli ho baví,
• jaké má vztahy s druhými lidmi,
• jaká je jeho finanční situace,
• jaké má jiné tělesné potíže, třebaže zdánlivě nesouvisející.

Přišla za mnou na konzultaci žena, říkejme ji třeba Eliška. Každé ráno ji bolí žaludek, někdy se nemůže ani nasnídat a je jí na zvracení, trpí průjmy. Chodí do práce, kterou nesnáší. Dostává ale velmi dobré finanční ohodnocení, a tak tu práci prostě potřebuje. Nemůže odejít.

Říká, že se ocitla v bludném kruhu, z kterého nemůže vystoupit. Nic se s tím prý nedá dělat, nemá to řešení. A tak by chtěla spravit, alespoň ten žaludek.

Jak chcete ale léčit tělo bez duše?

Nejde přece uzdravit něco, aniž odstraníte příčinu, která tento stav vyvolává.

Žaludek ukazuje, jak umíme situace, které nás potkávají přijmout a strávit. Pokud přijmout odmítáme, nedokážeme se s nimi smířit a chceme je životu vrátit, pak zvracíme. Anebo je sice přijmeme, ale s nechutí a nepochopením, pak je nám z toho špatně.

Žaludek je také symbol hmotných statků. Na jeho stavu se zobrazí i nerovnováha a problémy v oblastí financí nebo naše nespokojenost s práci, kterou děláme.

• Jestli jsme nespokojení s ohodnocením a nedostáváme to, co si za svou práci zasloužíme
• nebo děláme práci jen pro peníze s odporem a nechutí – může se to projevit jako problémy s žaludkem.

Všechny bezvýchodné situace, pocit bezmoci  se po čase zobrazují jako bloky energie  a vytváří ne-moci.

Když tedy vzniklé situace neumíme nebo nemůžeme vyřešit, plníme se nespokojeností, hořkostí a kyselostí a budeme se jimi trápit a užírat, odnese to naše trávení. Cítíme se „otrávení.“

Pokud problémy s trávením trvají delší dobu, mohou vést k porušení sliznice v zažívacím traktu a sníženému vstřebávání živin důležitých pro správnou funkci těla. Nedostatek živin vede k onemocnění cév, svalů a kloubů, nervového a svalového systému, špatnému vzhledu a nemocem kůže atd.

Na naše emoce reaguje tělo a zobrazuje je nejprve jako drobné tělesné potíže. Z počátku jim nevěnujeme pozornost. Pokud ale nic nezměníme, přijde nemoc. Dlouhodobá nespokojenost a setrvávání v nenáviděné situaci může způsobit až žaludeční vředy nebo rakovinu. Záleží, jak moc se tím „užíráme“ nebo jak dlouho v tom setrváváme.

„Co byste dělala ráda, kdybyste nemusela řešit peníze,“ ptám se.

„Nechodila bych to té pitomé práce.“

„Ale co byste chtěla dělat, co by vás bavilo?“ Mlčí.

 Lidé často utíkají OD nemoci, OD problému, ale nemají konkrétní cíl, neví, kam směřují.

Nechtějí to, co je teď a tady, ale nevědí, co by vlastně chtěli. Když se jich zeptáte, dlouho přemýšlí, protože vědí jen to, co nechtějí. Nechtějí být nemocní, mít tyto problémy, takové vztahy, žít v nedostatku, ale chtějí se toho jen zbavit.

A tak zaměřují celou svou pozornost na to, co nechtějí, na to, co je štve, dráždí, rozčiluje, co nesnáší. Na to negativní, s úmyslem to odtlačit. Místo toho svou pozorností přitahují více a více podobných myšlenek a nachází více věcí, které jim na tom vadí.

A je úplně jedno, jestli se to týká práce, která mě nebaví, nemoci, kterou mám, partnera, který mě vytáčí nebo tchýně, která mě peskuje. Když budu zaměřená na to negativní, najdu jen další negativa.

Když nevím, co chci, nikdy tam nemůžu dojít.

Jak se můžu dostat ODSUD TAM, když nemám konkrétní cíl?

První krok je přijmout to, co je teď. Musím najít alespoň něco pozitivního na té situaci, za co můžu být vděčný.

Protože situace, které opouštíme v hněvu, se k nám v budoucnu vrátí, abychom je příště dořešili, a naučili se je opouštět s láskou.

• Musím přijmout to, že to tak ZATÍM mám. To, kde jsem teď, je totiž moje tvorba. Nějakým způsobem jsem si to vytvořila, protože jsem to tak z nějakého důvodu potřebovala. Neuměla jsem to jinak, a tak si odpouštím.
• Poděkuji své současné práci za to, že mě živí, i když mě nebaví, ale umožňuje mi platit nájem, a mám co jíst. Ale musím vědět, co chci, a směřovat tam. A dál začít pro to něco dělat, a směřovat TAM svou pozornost.

Když si tak povídáme, paní Elišce se najednou rozzáří oči a začne mluvit s nadšením: „No, vlastně vím, co bych chtěla! Otevřela bych si malou kavárničku,  pekla bych zdravé dezerty, které bych nabízela ke kávě….“, a nebyla k zastavení. A to je přesně ono.

 Uvědomit si, co vlastně chci, a vytvořit si nějaký záměr. Kde chci směrovat svůj život, abych se cítila šťastná? A na to se zaměřit ve své mysli. Pokud to budu dělat znovu a opakovaně, pak se začnou měnit přirozeně i moje myšlenky, emoce i energie. A věci se dají do pohybu.

Neznamená to, že budu sedět a čekat, až to padne z nebe. Tak to nefunguje. Musím začít pro svůj záměr něco dělat. Najdu si o tom více informací, koupím si nějakou knížku, kurz, budu se učit od lidí, kteří jsou v tom, co chci, už dále. Udělám si plán, sepíšu si, co pro to musím každý den udělat. Vytvořím si každý den třeba hodinu, kdy budu věnovat čas jen k tomu, abych se přiblížila tomu, co chci.

Pokud je to něco, co mě baví, a začnu se tomu každý den věnovat, pak se přirozeně změní moje pocity. Nejde dělat to, co vás baví a cítit se špatně. A tak se začnu cítit příjemně a do mého života zase začne přicházet radost. Projeví se na mé náladě a mém sebevědomí, protože to, co děláme s láskou, nám jde snadno.

Těch cest, které vedou k vašemu cíli je spousta. Teď na začátku nemůžete vidět všechny možnosti. Vždycky vidíme jen po první zatáčku. Některé věci nemůžete teď vymyslet. Ale to nevadí, důvěřujte, vesmír vás povede.

Mít touhu, vědět, co chci a kam směřuji, udržovat pozornost a dělat malé krůčky směrem k tomu, co chci, je základ k tomu, abyste se dostali odsud tam. Ať se to týká kterékoliv oblasti v životě. Život většinou není složitý. Složitý ho děláme my sami, svým způsobem myšlení.