Jak se dostat do harmonie a vnitřního klidu

Miluju pocit harmonie a je pro mě v životě velmi důležitý.

Takový ten pocit, který člověk cítí, když si za deště zabalení v měkoučké dece při zapálené svíčce a aroma olejíčku, čtete knížku. Nebo v houpací síti v tichosti zavřete oči a relaxujete.

Když pozorujete západ slunce, šplouchání vln, padající vločky sněhu…

V tom stavu zvláštního ZTIŠENÍ A VNITŘNÍHO KLIDU. Kdy jste v míru sami se sebou i okolním světem, VĚDOMÍ, že všechno je tak, jak má, v pořádku.

Ten pocit miluju a tak se snažím si ho navodit, co nejčastěji. Vědomě se do něho dostat a pobývat v něm.

• Vytvořit si i kolem sebe prostředí, podmínky, abych se TAK cítila -relaxační hudba, vonný olejíček, uspořádaný prostor kolem sebe….

ALE! I když je to pro mě nejrychlejší cesta, jak tam hupsnou a být TAM, kde chci být, není to jen o tom vnějším vytvoření harmonie.

Čím dál víc si uvědomuju, že harmonie je především STAV MYSLI. Je o naší schopnosti myslet jen na to, co si přeju, co ve svém životě chci, co mě těší, co mi přináší příjemné pocity.

A pokud se to člověk naučí a dělá to, pak si do svého života pouští jen to u čeho se cítí příjemně, co mu dělá radost. Vlastně žije život v harmonii.

Zní to krásně a tak jednoduše, nemyslíte?

Copak o to, pokud je člověk v pohodě, ještě by to šlo. Horší je udržet své myšlenky za všech okolností. V jakékoliv situaci.

To znamená, myslet jen na to, co si přeju, co mi dělá radost, u čeho cítím příjemné pocity, i když mě všechno stahuje dolů. I tak.

To už tak snadné není. Ale jde to trénovat a naučit se to. Jak?

• Prvním krokem je si své myšlenky uvědomovat, pozorovat je.
• Druhým krokem je měnit ty myšlenky, které nám nesvědčí, které nás na míle vzdalují tomu, co v životě chceme, a dostávají nás do dis-harmonie.

Pro mě je pocit harmonie a vnitřního klidu citlivým barometrem, který mi ukazuje, jestli můj život funguje správně. Jestli jsem v souladu se svou duší. Jestli moje myšlenky tvoří právě ten život, v jakém je mi hezky a žiju to, co si přeju.

Ne, nejsem vždycky „vyzenovaná,“ ale snažím se vědomě být v tom pocitu co možná nejčastěji.