Sebeláska. Slovo, nad kterým jsem poslední měsíce hodně přemýšlela. I moje duše mi často našeptávala, abych myslela více na sebe, abych upřednostnila sebe. A já to občas zkusila. Krásný pocit. Jenže… ačkoliv to zní tak prostě, není vždy jednoduché uvědomit si to a podle toho konat.
Často na sebe teď v péči o nemocné rodiče zapomínám. Situace, které teď prožívám, jsou pro mě nové, a já se v nich učím. A tak (zatím) dělám chyby. Stává se mi, že se zastavím až po-tom. Vyčerpaná, s pocitem, že jsem to zase přepískla. Že jsem jela přes své limity. Copak se to nikdy nenaučím?
Sebeláska je pro mě pocit absolutní svobody. Dovolit si svobodně rozhodnout podle sebe. Poslechnout, co mi říká srdce, hlas mé duše, intuice.
A může to klidně znamenat, že dnes upřednostním toho druhého a jeho potřeby. ALE zítra je čas zas upřednostnit a naplnit sebe. Nesmím na sebe zapomínat. Protože jsem pro sebe důležitá. Protože se mám ráda. Protože prostě ROVNOVÁHA.
Možná je sebeláska (stejně jako u mě) jednou z vašich životních výzev, které si vaše duše duše vybrala. Vyčíst je můžeme z data narození a pochopit tak další souvislosti – kde a jak se projevují její úskalí, na co si dát pozor, co si pohlídat, proč a v jakých situacích máte tendence na sebe zapomínat, a jak to změnit.
Podívat se spolu na to můžeme v rozboru.