Perfekcionisté jsou ostatními vnímáni jako puntičkáři, kterým nic není dost dobré. Pravdou je, že perfekcionismus nás dostává pod tlak, který vytváříme sami na sebe. Chceme uspokojit své vysoké nároky, aby byly věci z našeho pohledu perfektní.
V podnikání nebo zaměstnání, může být váš perfekcionismus hodnocený pozitivně, protože je na vás spolehnutí, vše uděláte pečlivě, nic neodflánete a vaši zákazníci nebo šéf s vámi budou spokojeni. Ve vztahu ale dělá spíše problémy. Může být příčinou hádek a nespokojenosti
Podíváme se na to z obou stran.
Partner něco udělá, ale není to ono. Stejně jdete a musíte to po něm upravit. Předělat, porovnat, přeskládat.
Místo toho, aby to uznal a příště to udělal tak, jak mu říkáte, slyšíte, že jste generál a prudíte. Příště se na to vykašlu, řekne otráveně. Nebo se pohádáte, když vytahnete navíc své trumfy ty vždycky, ty nikdy. Bouchne dveřmi a odejde uražený. Přitom to vzniklo kvůli prkotině!
Ne, ne, ne, žádná prkotina, tady jde přece princip, hlásí vaše ego. Vám na tom záleží. Taková nespravedlnost. Že jste si tenkrát nevzala Pištu Hufnágla, říkáte si, zatímco v deset večer vytírate podlahu. Protože vám vadí ten flíček v rohu. Místo, abyste si řekla: čert vem flíček, přitulila k manželovi a užívala si krásný večer.
Není to škoda?
Nikdo z nás neví, co bude zítra. Kdybyste věděla, že tohle je váš poslední společný den, záleželo by na tom? Tak proč si kazit čas strávený spolu.
Vidíte to z druhé strany. Nic co uděláte, není dost dobré. Stále vás do něčeho tlačí – měla bys, mohla jsi, tak to nedělej, udělej to tak, kolikrát jsem ti říkal, že …Bože, jak to nesnášíte!
Místo toho, aby si s vámi povídal u dlouhé snídaně, vstane a jde sklízet nádobí do myčky. Vy si říkáte, že by to klidně počkalo. Ta chvilka je pro vás důležitější, než nějaké nádobí. Cítíte se naštvaná a ukřivděná. Nezajímá se o vás!
Přitom jste mu chtěla říct něco důležitého. A pak byste to sklidila. Puntičkář! Je jako jeho matka. Sráží vám sebevědomí. A pak to ještě vytáhne před vašimi přáteli. Co všechno chudáček musel udělat. Jak si asi máte připadat? Jako byste na čele měla napsáno – neschopná manželka.
Partnerství je ten nejlepší trénink. Prostor, kde se oba učíme tvořit vztahy a pracujeme na svých výzvách. Kde jinde bychom dostávali tak důrazné upozornění, než ve vztahu, kde jsme spolu citově spojení. Občas to bolí. Občas to trvá než se sžijem. Ale je to ten nejdůležitější trénink pro naše pochopení a posun.
Na čem vám opravdu záleží? Jsou to hrníčky s oušky doleva? Prádlo v komínkách? O.K. tak to chvíli nechte, ať má partner dobrý pocit, že vám pomáhá. Že je dost dobrý. A pokud fakt musíte, no tak to pak trochu porovnejte.
Ale ne před ním se slovy, že taková pomoc je vám úplně k ničemu. Protože je jasné, že příště se na to vykašle. Neni divu.
Možná ale kousek (nebo dva) ve své snaze po dokonalosti můžete ustoupit. Co říkáte? V životě jsou přece důležitější věci. Třeba pohoda ve vztahu.
Co vaše dětství? Byla jste chválené a oceňované dítě? Nebo jste spíše slyšela, že nejste dost dobrá. Že se musíte více snažit, aby vás měli druzí rádi.
Nebo jste přebrala od maminky model dokonalé ženy. Děti musí být jako ze škatulky, okna naleštěné, navařeno, napečeno, vytřeno, prádlo nažehlené v komínkách. A vy máte tak trochu výčitky, že to nezvládáte. A protože tohle přesvědčení potřebujete v sobě změnit, brnká na tuhle strunku – nejsi dost dobrá, váš muž.
Už jste ale velká holka, že? Zbavte se takového přesvědčení, k ničemu vám neslouží. Leda že se chcete uštvat. Mějte se ráda.
Pokud jste si vědomá sebe a milujete sebe, pak o své hodnotě moc dobře víte. A kdyby se někdo stavěl na hlavu, nebudete to cítit jako shazování vaší hodnoty nebo poukazování na vaši neschopnost. Protože vy víte, že jste dost dobrá, tak jak jste.
Nepotřebujete nikomu nic dokazovat. Dokážete respektovat sebe i toho druhého. Přijmete, že on to má jinak. Že je to pro něho důležité.
Víte o tom, že druhého nezměníte, pokud on nebude chtít, že? Zbytečná dřina. Takže ho klidně a bez výčitek necháte, ať to udělá sám. Když si myslí, že je to tak líp. Prostě jste si vzala puntičkáře.
A pokud by to bylo už přes čáru, dokážete se ozvat. Máte přece své hranice. Nebudete to obracet proti sobě, ani se pitvat se v tom, co tím myslel, a jak to myslel. Prostě to řeknete. Sdělíte svůj pocit.
Ale možná vám tohle zatím nejde. A tak na sebe stále narážíte a hádky jsou u vás na denním pořádku. Maličkosti nabývají obřích rozměrů.
Ráda vám pomůžu podívat se na váš vztah v partnerském rozboru.
Věřte mi, že váš vztah uvidíte poté rozhodně jinak. Nakonec, můžete si to sami přečíst v referencích na stránce.