Všichni potřebujeme něčemu věřit

Když jsem byla malá, chodili jsme v neděli do kostela. Ptala jsem se maminky: V co věří lidé, kteří do kostela nechodí? Jak můžou chodit spát bez modlitbičky? Ochraňují je také andělé? Moje dětská dušička to neuměla pochopit.

Ve škole jsem měla spolužáka, který každou neděli dělal v kostele ministranta. V bílém oblečku vedle kněze vypadal jako anděl. Přesto to byl ten největší sprosťák a choval se hnusně.

„Jak s ním může Bůh kamarádit, když je takový? Jak může být takový, když se kamarádí s Bohem?“

Nedávalo mi to smysl.

Moje víra se otřásla v základech, když jsem prožívala těžké časy. Chodila jsem do kostela, když tam nikdo nebyl. Zdálo se mi, že moje prosby budou mít větší sílu. Bude to jen mezi námi dvěma. Bůh a já. Klečela jsem v tichu a modlila se. Ale on mlčel. Žádný zázrak se nekonal.

„Bůh není. Neexistuje! Nechal mě na holičkách!“ Křičelo všechno uvnitř mě.

Až s odstupem let jsem pochopila, že to, co jsem tenkrát prožívala, jsem potřebovala prožít. Pomohlo mi to změnit život. Začít jinak myslet. Uvědomit si spoustu věci a dnes vím, že ta doba, byla pro mě důležitá.

V mém srdci zůstala víra. Víra v něco, co přesahuje moje vnímání.

Opravdu existuje Bůh?

Nemám na to důkaz, a ani žádný důvod vás přesvědčovat. Neberu lidem jejich víru nebo jejich podobu Boha. Nezáleží mi na tom, jestli věří v jiného Boha, vesmír, energie, či jakkoliv to nazvou.

Důležité je, jestli tak i žijí.

Jestli jejich víra není jen berlička, aby to nahoře měli dobré, protože, co kdyby přece? Jestli jen v neděli nejdou do kostela, ale přes týden jsou sobečtí, zlí a závistiví.

Možná, ne každý musí věřit v Boha.

Ale myslím si, že každý člověk potřebuje věřit. V něco, co mu pomáhá v těžkých chvílích najít sílu a naději, a pomůže mu se zase zvednout. Víra, mu pomůže přijmout a pochopit, že tak, jak věci jsou, mají smysl. I když on sám žádný smyl právě nevidí.

Mám moc ráda Hovory s Bohem od Neale Donalda Walsche. Nejde o náboženskou knihu, ale autor tady formou dialogu s Bohem hledá odpovědi na základní otázky života. Nutí člověka přemýšlet nad sebou samým. Často ji jen tak náhodně otevřu, a vždy v ní něco pro sebe najdu.

Víra v něco „tam nahoře“ mi pomáhá některé věci lépe přijmout a důvěřovat, že se dějí pro mé dobro. I když to nevidím. Zatím ještě nechápu. Nikdy tady na zemi neuvidíme celý příběh, ale jen jeho část. A tak nemůžeme vždy rozumět tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí.

Víra ale není jen berlička, když jsou vaše dny těžké a vzpínáte ruce nahoru, prosíte v modlitbách o pomoc. Víra je i to, když jste šťastní a nezapomínáte s vděčností poděkovat před spaním „tam nahoru.“

Víra je lék. A to doslova.

Asi jste slyšeli o placebu, což je napodobenina léku, která neobsahuje žádné účinné látky. Přesto až třetině lidí pomůže od jejich potíží. Této úlevě se říká placebo efekt. Jde o léčbu pouhou vírou ve zlepšení.

Pacient, který dostává placebo věří, že je skutečně léčen účinnou terapií. A tak očekává zlepšení svého stavu.

Daleko snadněji si tak uvědomuje drobná zlepšení svého stavu, protože věří v uzdravení, zatímco zhoršením nepřikládá takový význam. Takže ve výsledku se mu skutečně psychicky uleví.

Tolik dokáže víra. V tomto případě víra v uzdravení.

Myslím si, že v životě každého člověka přichází spousta situací, kdy nám právě víra pomáhá lépe je zvládnout. S vírou se člověku prostě lépe žije.