Někdy potřebujeme nakopnout, a jindy obejmout

Když si dítě rozbije koleno, nejprve ránu ošetříte, pofoukáte, poňuhňáte, a teprve pak ho povzbudíte, že to bude zase dobrý, že se to zahojí, že to zvládne.

Stejně tak i my při svých pádech a bolístkách potřebujeme v různých chvílích jinou energii. Někdy opečovat a léčit, jindy nakopnout a motivovat.

Když budete hodně zaseklí anebo prožíváte velké trápení, můžete mít pocit, že ta nakopávací energie na vás prostě nefunguje. Naopak vás vytáčí a jste na ni doslova alergičtí.

Protože vám to v tu chvíli prostě nejde. Vy se tady a teď cítí nanic, a ze všeho nejvíc máte chuť schovat se před celým světem.

V tu chvíli vám přináší úlevu spíše ta hýčkací, opečovávací, láska-vá energie. Potřebujete víc, než rady typu: Sebere se a pořádně zaber! Nevzdávej to, musíš se víc snažit, spíše obejmout a cítit blízkost druhého člověka.

Vaše duše potřebuje poléčit své bolístky a zranění.

Je dobré přijmout a dovolit cítit své pocity. Prožít si je. Nehodnotit, nesoudit a nevyčítat si to. Opečovat se, nebo se nechat opečovat někým jiným. Být k sobě laskavá.

Zároveň ale v tomto stavu nezůstávat dlouho. Neuhnízdit se v tom. Protože tyhle emoce, myšlenky a postoje nám berou sílu. Udržují nás v roli oběti. A to nás vyčerpává a nikam nás to neposouvá.

Jednoho dne přirozeně přijde chvíle, kdy se zdravě naštvete, nadechnete a rozhodnete si vzít si svou sílu a moc rozhodovat o svém životě zpátky.

• Přivoláte si svou energii ze všech těch různých situací, míst, od druhých lidí zpátky k sobě.
• Nebudete jí už plýtvat na litování se a naříkání, ale využije ji k tomu, abyste se zase postavili na vlastní nohy.

V té fázi vás naopak začnou přitahovat silní lidé, kteří vás inspirují, motivují a svou energii budou nakopávat. Kteří ve vás vzbuzují odvahu, ale i vnitřní klid, nadhled, rovnováhu. Protože oni už dokázali ty špatné věci nebo složité období zvládnout a ukazují vám možnosti a způsoby. Pomáhají vám najít a uvědomit si svou vnitřní sílu.

V tu chvíli už nepotřebujete jen ňuhňat a utěšovat, v tu chvíli už máte chuť vykročit, protože jste zahojení.

Co tím chci říct.

Neexistuje nikdo jiný, kdo ví, v jakém bodu se nacházíte, jak se cítíte a tudíž neví, co je pro vás v tu danou chvíli to správné. To víte jen vy sami, v každém okamžiku. Důvěřujte si!

Je v pořádku být právě teď smutná, bezradná nebo ukňouraná, toužit po hladivé krupičné kašičce jako od maminky, po péči, laskavosti a pohlazení. Dovolte si to, a nehodnoťte se, nesuďte.

Není to navěky! Až naberete sílu a rozhodnete se posunout, pak bude ten pro vás správný čas, a prostě to dáte!

Lidé se často do něčeho tlačí, i když je to v tu chvíli s nimi v rozporu a mají z toho špatný pocit, ale nechtějí vypadat jako slaboši. Zvlášť, když všude kolem na ně vyskakují příběhy úspěšných a silných lidí. Cítí se provinile, male.

Ale tak to není!

Být silná neznamená, že se nikdy nemůžu cítit bezradná, bezmocná nebo ztracená. I to k SÍLE patří. Prožít si obě její polarity.