Když přijde čas se posunout

Poslední měsíce konce roku jsem prošla vnitřní krizí. Najednou jsem měla pocit, že vlastně nevím, co chci dělat. Ztratila jsem vášeň a radost ze své práce. Nepřicházela ke mně inspirace. Zahltila jsem se spoustou myšlenek, co bych správně měla nebo neměla dělat.

Nedokázala jsem si odpovědět na tak jednoduché otázky: Co je to, co mě baví? O čem chci mluvit, psát? Co mi dělá radost, čemu bych se chtěla věnovat?

Cítila jsem se totálně vyčerpaná, bez energie, vyhořelá. Měla jsem pocit, že jsem se vyčerpala ze zásob. Energie, kterou jsem vydávala, se mi nevracela.

Jako bych to nebyla ani já. Ten emotivní člověk plný síly, vášně, radosti a zapálením pro věc. Jakoby se kolem mě vše zavřelo, aby mě chránilo a donutilo nejprve dočerpat jen pro sebe.

Nemůžete totiž rozdávat, když nemáte z čeho brát.

Tenkrát jsem poprvé zlomila své přesvědčení, že si musím se vším pomoct sama. Protože tak mě to doma učili. Velký blok jsem měla i v tom, že když radím druhým lidem, tak bych měla umět poradit i sama sobě.

Pravdou je, že poradit sobě je občas těžké. Sami u sebe nedokážeme vidět své problémy z nadhledu. Proto nám může pomoct ten vnější pohled někoho jiného, kdo není v naši situaci vtažený a dokáže si udržet nadhled.

A tak jsem vnitřně přijala, že i vnitřně silný člověk se může cítit v určitých chvílích bezmocný a bezradný. Že síla je i v tom, dokázat si přiznat, že si nevím rady. Že není hanbou ani projevem slabosti o pomoc požádat. Pro mě to byl obrovský krok.

Na konci roku jsem prošla několika energetickými terapiemi a koučováním. Všechno to bylo úžasné, a na chvíli se mi ulevilo. Ale moje duše se prostě zašprajcovala a dál se vzpírala. Nechtěla se mnou komunikovat.

A čím více jsem na sebe tlačila, abych do příštího sezení vymyslela hlavou nějaké praktické kroky, tím víc mi to nešlo. Tím více jsem se od ní vzdalovala. Bylo to jako vnitřní boj kdo z koho, ve kterém jsem prohrávala.

Pak přišel úraz a donutil mě zastavit. Odpojit se od všeho, pustit to snažení a ponořit se do sebe. Být jen sama se sebou a ladit se na svou duši. Vybrat si z toho množství informací jen pár lidí, s kterými souzním, a které mi dává smysl sledovat.

Před Vánoci jsem se zatajeným dechem dala na svou intuici a udělala velký krok. Vstoupila jsem do půlročního programu, který svou cenou vysoce převyšoval moje možnosti a příjmy. Pochopila jsem, že moje duše se potřebuje posunout.

Ten pocit dobře znám a už jsem ho zažila. Vím, že tento proces doprovází vnitřní chaos, strach a bolest z opuštění toho starého. Občas musíme být ke změně dotlačení, protože nechceme svou duši slyšet. Cítila jsem, že to mám udělat, a že přesně tohle je v souladu s mojí duší.

Musím říct, že několik dalších dnů jsem moc dobře nespala. Ten strach, co jsem to udělala, a jestli jsem nezešílela, mě pár dnů i nocí provázel.

Ale rozhodla jsem se svému strachu poděkovat, že mě chce chránit, ale nedovolit mu, aby mě paralyzoval.

• Přijala jsem zodpovědnost za své rozhodnutí. Není to rozmar, je to investice. Do sebe. Do podnikání. Díky tomu můžu zase více předávat ostatním.
• Přijala jsem zodpovědnost i za to, že se to může časem ukázat jako špatné rozhodnutí. I to se stává. Ale vím, že můžu dělat chyby. Protože i chybami se moje duše učí.
• Důvěřovala jsem své intuici, že pokud bych to neměla dělat, moji duši by to tak silně netáhlo. Důvěřuju jí, že mě vede správně, a že o všechny moje potřeby bude postaráno. A že neumřu hlady, i když můj strach má tendence mi předkládat ty nejhorší možné scénáře, pro které si klidně sáhne až do dob dávno minulých tam za oponou :-)
• Sepsala jsem si, co nejhoršího se může stát. A zjistila, že to nejhorší možné je sice špatné, ale nic, co bych nepřežila, a vše se dá nějak vyřešit. Ulevilo se mi.
• Začala jsem pracovat na svém vnitřním nastavení a vrátila jsem se k tomu, co jsem dříve dělala, ale poslední rok odložila na: Až bude zase čas, a čistila své bloky, ponořila se více do sebe.

Bez tlaku. S vědomím, že jsem proto udělala maximum, a jsem otevřená se posunout a dál učit v novém programu. Začala jsem se na to moc těšit.

A něco se změnilo. Začala jsem znovu cítit radost, inspiraci, nadšení a zápalení do své práce. Najednou vím, co je to, co mě baví a napadá mě, jak se to mohlo stát, že jsem na to zapomněla? Mluvila bych o tom pořád!

Moje duše se mnou zase začala komunikovat a já dělala to, co jsem cítila, že mám udělat. Začala jsem některé věci pouštět. A tak skončila Poradna zdarma, která fungovala 5 let a je v ní pár stovek dotazů a mých odpovědí.

Vypracováním odpovědí jsem dokázala strávit několik hodin. Jsem prostě puntičkář, a chtěla jsem, aby to pro vás mělo opravdu hodnotu. Ale teď mě to vyčerpávalo, a přestala jsem u toho cítit radost. Nebylo to v rovnováze.

Dávat zadarmo, můžete až tehdy, když máte zabezpečené své potřeby. Když jste sami v pohodě.

Když jsem ty věci vypustila, najednou začalo chodit více klientů, kteří chtějí se svým životem něco udělat. Nejsou to jen sběrači informací, kteří s nimi následně nic neudělají.

A já jsem si uvědomila, že přesně s těmi lidmi chci já pracovat. Protože těmto lidem můžu pomoct, aniž bych se vyčerpávala ze zásob.

Moje duše se posunula a do mé práce se vrátila radost a lehkost

Přichází ke mně nové nápady. A tak mi třeba před pár dny v noci přišel nápad na novou službu včetně názvu. Tou službou bude Potenciál devítiletých cyklů a roční vibrace, a už brzy se můžete těšit. Prozradím vám, že se v něm dotkneme i tarotu. :-) Máte se na co těšit.

Od února budu zdražovat své služby. Takže pokud třeba pokukujete už nějakou dobu po rozboru ode mě, doporučuji vám se objednat teď. 

Momentálně mám volné termíny až začátkem února, ale pokud si je objednáte do konce ledna, budete je mít za stávající ceny. Osobní a telefonické konzultace momentálně nedělám, jen písemné rozbory – osobní, partnerské nebo vztahu s dětmi. Chystám dále nové nabídky služeb, ale nebudu předbíhat. Nechte se překvapit.

A nějaké to moudro na závěr?

1. Netlačte na sebe! To, že jste se v nějaké situaci zasekli a nemůžete s tím hnout, má nějaký důvod. Možná vás něco tím zabržděním chrání, protože vy sami byste to nezastavili a hnali se dál.
2. Dovolte si požádat o pomoc. Fakt nemusíte vše zvládnout sami! Pohled někoho jiného vám může pomoct.
3. Nebojte se do sebe investovat. Fakt si to zasloužíte! Vaše radost, pohoda a harmonie, je to nejdůležitější.
4. Poděkujte svým strachům, chtějí vás chránit. Ale nenechte se nimi zastavit. Reálně si sepište, co nejhoršího by se vám mohlo stát, kdyby ta situace nastala. Možná budete překvapeni. Strach má prostě velké oči, no.
5. Pusťte to, co už vám neslouží, s čím nejste v souladu, z čeho už necítíte radost. Potřebujete nejdřív udělat prázdno, aby k vám mohlo přijít to, po čem toužíte.

Mějte se krásně, buďte zdraví a těším se na vše nové. Už jsem to zase JÁ.♥