Moje láska ke knihám mi častokrát v životě pomohla najít směr nebo odpovědi, které jsem v tu chvíli hledala. A ani dnes to nebylo jinak.

Padla mi do oka, zatímco jsem se rozhlížela ve své knihovně, kterou knížku si vyberu a zalezu s ní s šálkem horkého čaje pod deku, protože mám tento víkend v plánu relaxovat a vyčistit si hlavu.

Tolikrát jsem ji kdysi četla a moc mi pomáhala. Dodávala mi naději a víru v temných obdobích mého života. Postupem let ale přibyly jiné knihy. Některé byly stejně hladivé, povzbuzující, jiné jen tak pro pohodu nebo knihy osobního růstu a seberozvoje.

Přicházely mi do ruky tak, jak jsem právě v tu chvíli potřebovala. Nacházela jsem v nich spoustu nových věcí. A tak stejně jako jiné, zůstala i ona odložená a zapomenutá. Člověk se přece stále vyvíjí a roste. Jenže právě dnes cítím nutkavou touhu a chuť začíst se do jejich řádků. Do knihy o vděčnosti.

VDĚČNOST

Kdysi jsem si myslela, že bych o ní dokázala mluvit hodiny, stejně jako o odpuštění. Tyto dvě témata se mnou tolik rezonovaly. Čas šel dál a přicházely jiné témata k zpracování, pochopení a k růstu. Přiznám se, na vděčnost jsem zapomněla.

Tedy ne tak úplně. Každý večer před spaním nezapomenu poděkovat a najít pár věcí, za které jsem vděčná. Jen už to není jako tenkrát. Často se snažím je jen rychle proběhnout, a tolik se nenaciťuji, protože spěchám přemýšlet o důležitějších věcech.

Stále děkuju a jsem vděčná za to, co dostávám, třeba za chůzi bez bolesti, za naplněný a krásný vztah, v kterém žiju, za to, že mí nejbližší jsou zdraví apod.

Ale nebývá to už tak často jako dříve a s tím silným pocitem vděčnosti, který mi vháněl slzy do očí.

A co víc! Zapomněla jsem u svých přání a tužeb děkovat předem, jako potvrzením toho, že věřím a jsem vděčná, že to dostanu.

Přestože znám sílu a laskavé, hojivé účinky vděčnosti, v proudu dní a starostí na ni zapomínám. Dnes je nejspíš ta pravá chvíle, kdy si ji mám připomenout, jinak bych ji teď nedržela v ruce. Na náhody nevěřím.

Cítím, že je pro mě důležitá jako kostička do puzzle nebo nejdůležitější ingredience, bez které nepřipravíte úžasný koláč.

Když se začtu do prvních řádků…

Najednou zase cítím ten známý, hřejivý pocit ve své duši, a oči se mi zalijí slzami. Tak moc mi chyběla! Hlavou mi začíná běžet spousta myšlenek a vhledů, a já vím, že jsem v tu chvíli napojená. Napojená na sebe, na své nitro, na nekonečnou energii, na Zdroj, na Boha, je jedno jak si to kdo nazve. Pokud ten pocit znáte, víte, o čem mluvím.

A najednou si uvědomuji, na co vše jsem v posledních měsících zapomněla

• Zapomněla jsem, že vděčnost je tou nejdůležitější součásti mého života, protože přispívá k mému pocitu štěstí a pomáhá mi jinak nahlížet na život i sama na sebe. Místo toho jsem se nechala zavalit prací a soustředila se především na výkon.
• Zapomněla jsem, že půl hodina meditace je jen malý kousek z celého dne, ale pro mě samotnou má veliký přínos, abych se cítila v harmonii a naplněná. A že právě soustředěním se na vděčnost v meditaci, cítím, jak její hojivé světlo naplňuje každou buňku mého těla, prostupuje jím až do morku kostí, aby léčila všechna má vnitřní zranění a naplnila mě láskou.
• Zapomněla jsem, že když cítím, že nestihám a spěchám (a zobrazuje se to i v mých snech), neznamená to, že mám ještě více přidat, ale je to znamení, že mám zvolnit a zpomalit.
• Že ve snech vidím jen ukázku toho, co tvořím ve svém životě a na co v bdělosti myslím. A tak, pokud chci mít krásné a příjemné sny, musím mít krásné a čisté myšlenky přes den, a právě vděčnost mě posouvá vibračně nahoru.
• Že když chci ocenit a pochválit, nemusím čekat, až to někdo udělá, ale můžu to udělat sama. Že projevit si vděčnost, říct sama sobě před zrcadlem nebo v duchu před spaním, že jsem úžasná, statečná, báječná a vše, co bych si přála slyšet, není divné, ale působí léčivě na mou duši.
• Že den „nicnedělání“, poflakování a relaxování není ztracený den, ale den naplněný láskou k sobě. Je to den, který jsem darovala sobě a z jeho účinků můžu čerpat mnoho dalších dnů.
• Že spojení se svou duší, když medituji, relaxuji, odpočívám, poslouchám krásnou hudbu, je tím nejkrásnějším pocitem, který si můžu dopřávat, kdykoliv. Tak proč si ho nedopřát, co nejčastěji?
• Že když chci, aby ty všechny věci, po kterých toužím, přišly do mého života, musím za ně děkovat a být vděčná ještě dříve, než přijdou, a potřebuji jim uvolnit místo a vytvořit prostor ve své mysli. Což znamená, že některé věci musím vypustit a nechat odejít.
• Že v sobě mám to nejlepší vedení, které mě vždy a za všech okolností vede k tomu, co si přeji a k šťastnému životu. A nemusím hledat řešení tam, venku. Můžu se kdykoliv obrátit dovnitř, promlouvat s Bohem o pro mě důležitých věcech, požádat o vnitřní moudrost, pokud nemůžu najít východisko, a poděkovat. Nikdy totiž na své každodenní cestě životem nejsem sama. Nikdy.
• Že šedivý, pochmurný den, není smutný den, kdy se nedá nic dělat, ale úžasný den, kdy můžu zalézt v teplých ponožkách a pohodlném svetru pod měkkou deku s hrníčkem horkého, voňavého čaje a číst si nebo pracovat s myslí, meditovat, vizualizovat, poslouchat krásnou hudbu. Prostě zažívat ty nejkrásnější pocity naplnění a spojení sama se sebou.Cítit v duši slunce, navzdory tomu, že venku je zataženo.
• Že kdykoliv můžu odejít do svého vnitřního prostoru, kde je klid, harmonie a bezpečí, a kde existuje jen to, co si v něm vytvořím. Můžu tady na chvíli pobýt, když tam na povrchu řádí vichřice a bouřky, načerpat sílu a energii, naději a víru, a pak posilněná, vyrovnaná a o něco moudřejší, vyjít vstříc tomu, co je.
• Že relaxovaná, pro mě znamená napojená a šťastná, v harmonii a spojením sama se sebou. A jen tak jsem schopná dávat a tvořit, pomáhat druhým lidem. Prázdná, vyčerpaná a unavená jsem jim k ničemu a nikomu nepomůžu.
• Že vděčnost zpomaluje moje kroky a otevírá moje smysly a já si všímám více věcí, které jsem dříve neviděla. Vnímám více vůně, zvuky, ticho, a stávám se citlivější ke všemu, co ke mně přichází.
• Že vděčnost je zadarmo, vůbec nic nás nestojí, a tak si jí můžeme dopřát tolik, kolik chceme, a není ostuda jít si dvakrát přidat. Protože každý den se najde nějaký důvod, proč být vděčný! Musíme jen tyto vzácné okamžiky najít a zapamatovat si je.

A tak děkuji za připomenutí a uvědomění, že na své cestě nesmím zapomínat na to, co jsem se už naučila a myslet si, že už to znám, a tak už to nemusím dělat.

Děkuji za schopnost vybírat si své myšlenky a tvořit si tak svůj život. Vím, že právě vděčnost mi pomáhá přesunout svou pozornost z negativních okolností na to, co je v mém životě v pořádku.

Často i překonat sebelítost, obavy, nespokojenost nebo jakoukoliv negativní emoci, protože vděčnost mi otevírá dveře k nekonečné lásce uvnitř, duševnímu klidu a harmonii.