Nevím, kde začít. Neumím to uchopit.

Často se při rozborech setkávám s vašimi slovy: „Mám spoustu informací, ale nevím, kde začít. Čtu hodně knih, poslouchám videa, navštěvuji semináře, ale neumím to uchopit, nevím, co mám udělat.“

Pokusím se vám to vysvětlit a ukázat souvislosti s naším zdravím.  Protože miluju numerologii, začnu čísly.

Devítka v numerologii představuje schopnost analýzy. Máme ji v datu narození my všichni narození do roku 2000. Takže máme určité schopnosti analyzovat , máme potřebu přijít věcem na kloub, najít řešení. Je to tak v pořádku, jenže potřebujeme věci nejen rozebrat, ale udělat nějakou akci, krůček, čin.

Je potřeba rozporcovat toho slona na malé kousky, vybrat to, co je pro mě potřebné. To, co zatím nechápu, nevím jak využít, nerozumím tomu, prostě vypustit. S důvěrou, že až to pro mě bude důležité, tak to přijde znovu. Nic, co potřebuji pochopit, nemůžu minout.

A v tom je právě často problém. Pokud máte více devítek, máte větší schopnost analyzovat, a tak jste takoví sběrači informací. Máte silnou intuici, schopnost napojení na informace shora a dostáváte jich možná více, než ostatní. Jenže současně s tím, jste větší hledači.

Hledáte ve všem vyšší smysl, rozpitváváte situace, kdo, co a kdy udělal, co řekl,  a obrácíte to ze všech stran. Navštěvujete semináře, kartářky, hltáte spoustu knih a snažíte se pořád dozvědět více. Ale jen ty informace skládáte na sebe, vrstvíte a prakticka nic z toho neděláte. Jste zmatení, zavalení a nevíte od čeho začít, a tak nakonec neuděláte nic.

Pokud jsou devítky navíc izolované, tzn., že nemáte v datu narození čísla 5,6,8 , je pro vás těžké věci spojovat. I když už něco pochopíte, dlouho se odhodláváte, ten krok udělat. Pochybujete, bojíte se a přemýšlíte jen v hlavě.

No, a pokud nemáte v datu narození ani 4, pak vám chybí schopnost propojení se hmotou. Létáte jen ve výšinách, jen o věcech sníte a nežijete nohami na zemi.

Každá změna vyžaduje čin, akci. Jen děláním dosáhneme toho, že se věci změní. Je jasné, že pokud je to můj životní úkol, nepůjde mi to snadno a budu se setkávat s příležitostmi, abych se to naučil a vyzkoušel si to. Je to úkol na celý život, mám dost času trénovat.

Jak na to?

Takže už vím, že to tak mám, mám sklon věci příliš analyzovat a pitvat. Přijetí je první krok. Netrápím se tím, ale musím se donutit to změnit a začít věci DĚLAT. Z toho rozpitvaného vybrat jeden maličký krok.

Tak například: Máte problém se sebeláskou, stále se za vše kritizujete, dáváte sebe na poslední místo a nemáte se ráda.  Přečetla jste už spoustu knih a informací na téma sebelásky, ale nic se nemění. Co máte tedy dělat?

Takže vyberu si pro začátek jeden krok. Každý den se postavím před zrcadlo, podívám se do očí, usměju se na sebe a řeknu:

„Jsi úžasná, skvělá, báječná a moc tě miluju!“

Zpočátku si připadám divně, ale po čas mi to jde líp, už to zvládám s úsměvem, nekřivím se a neuhýbám očima. Super! Budu v tom pokračovat a přidám si další krok, budu se za vše, co udělám, chválit. A nebudu se kritizovat, když se mi to třeba úplně nepovede, ale řeknu si:

„Jsi šikovná, udělala si to nejlíp, jak jsi to dnes uměla. Zítra to určitě zvládneš líp.“

Takže se denně chválím za všechno. Už mi to jde? Jdu dál, ptám se každý den sama sebe: „

Co by tě dnes potěšilo, co by ti udělalo radost?“

A pak jdu a udělám to.Koupím si kytičku, něco hezkého, co mě potěší, zajdu si na masáž, s kamarádkou na kafe, na procházku. Dovolím si odpočívat, učím se říkat ne, budu rozmazlovat a hýčkat, naplňovat sama sebe. Učím se milovat sebe, ale dělám to reálně, krok za krokem.

Může se stát, že se setkám s trenérem mé sebelásky, s někým, kdo je na mě hnusný, vyčítá mi něco, nadává mi, shazuje mě. A jsem zpátky! Cítím se mizerně, začnu o sobě pochybovat, napadá mě, že je to všechno k ničemu a nikdy to nezvládnu.

Je přece jasné, že pokud se rozhodnu pro změnu, přijdou zkoušky. Vzpomeňte si na školu, taky jsme psali prověrky, jestli jsme látku pochopili a naučili se to. Je to jen zkouška, jestli na své cestě vytrvám, jestli to myslím vážně, jak to ustojím.

Když se měním, musí se měnit i lidé kolem mě, reagují na mou změnu. Ale oni třeba nechtějí, ať jsem jiná, bojí se té změny. A tak mě budou chtít stáhnout zpátky, budou mou změnu bojkotovat. Aby mi pak řekli: „Vidíš, to byla blbost, já ti to říkal.“ Jenže je to váš život!

Takže, poděkujte vesmíru za příležitost si to vyzkoušet. Poděkujte vduchu trenérovi, že to z lásky k vám dělá, byť na podvědomé úrovni. Přijměte to jako zkoušku. To, co druhý říká, nevypovídá nic o tom, kým jste. Je to jeho pohled na vás, na život, jeho názor. S vámi nemá nic společného.

Nastavte si své hranice. Pokud se začnete milovat, začnete do svého života přitahovat lidi, kteří vám budou zrcadlit lásku k sobě, a časem přestanete tyhle trenéry přitahovat. Takže vytrvejte a nepřestávejte věci DĚLAT.

A jak to souvisí s naším zdravím?

Pokud věci stále jen pitvám a nic nedělám, překyseluji se (nespokojenost) a  blokuji si lymfu.  Její funkce je odvádět z těla škodliviny. Na duchovní úrovní, nám pomáhá se zbavovat toho, co nám škodí – zloby, nespokojenosti, křivdy, neodpuštění a nepochopených střetů. Pomáhá nám zachovat si čistou hlavu a chuť kráčet dál.

Pokud zůstaneme v pochopení stát, pokud věci nechceme pustit, blokujeme ji, a ona se hromadí, houstne a špatně teče. Občas je to pěkná stoka.

Čistota lymfatického systému souvisí se správnou funkcí štítné žlázy.  A tak máme sníženou fukci – jen chci a nic neudělám nebo zvýšenou – ženu se za pochopením, vše chci stihnout, pochopit za každou cenu, aniž bych si užíval života, který mám.

Nebo máme uzlíky na štítné žláze- uzlík znamená blok, bráním svému pochopení a tomu, co se mám učit. Kolik chci bez akce, tolik uzlíků.

Objevují se otoky – otoky jsou o zadržování vody, což je duchovní prvek, zadržování pochopení, nechuť to, co tuším, zkusit udělat.

A jak poznáme, jestli zvládáme výzvy devítky?

Pokud dokážeme věci v hlavě zanalyzovat, rozebrat, rozpitvat velké témata do menších, najít si v tom to jednoduché pro sebe, a pak to i praktikovat.