Bolí mě pro ně srdce

Srdce často bolí lidi, kteří jsou přeplnění lítostí a soucitem. Snaží se druhým pomoct a berou si na sebe jejich bolesti a trápení. Berou si je k srdci, krvácí jim srdce pro druhé. Přitom úplně zapomínají na sebe, svou radost a o sebe nepečují. Sami pro sebe nejsou tolik důležití.

A tak se srdce postupně zavírá před láskou a radostí, jejich cévy, které roznáší krev, která z duchovního pohledu představuje životní energii a radost, se zužují.

Lítost ale není láska. Láska je důvěra, že každý dostává to, co potřebuje, a že to zvládne. Z nějakého důvodu, který my neznáme. Lítost pochází ze strachu, nedůvěry v něco vyššího, v sílu toho, koho litujme.

„Mám starosti o své děti. Dcera si vzala alkoholika, syn se rozvádí, a já mám pocit, že se utrápím. Dělám si starosti o vnoučata, jak se mají, a co s nimi bude. Nemám z ničeho radost. Krvácí mi pro ně srdce.“

Všichni chceme pro své nejbližší to nejlepší, a mámy se často dokážou „utrápit k nemoci“ kvůli svým dětem. A můžou to být i děti dospělé. Je ale bolest v srdci ten nejlepší způsob, jak jim pomoci? Když se vaše srdce zastaví, nikomu už nepomůžete.

S druhými se můžeme podělit jen o to, co máme uvnitř sami. Pokud je ale v našem srdci jen trápení a bolest, co jim můžeme předat?

Miluj bližního svého jako sebe samého, tak zní jedno z přikázání. Otázka zní, proč lidé na tu druhou část zapomínají?

Mějme citlivé a laskavé srdce, ale pomáhejme druhým lidem s láskou a radostí, ukazujme jim, že je vždycky důvod k alespoň malé radosti, vděčnosti, protože vždycky je možné podívat se na situaci z různých úhlu. A nezapomeňte své srdce podpořit v jeho období.