Dobrý podvečer paní Lenko,
ne náhodou jsem se proklikala na Vaše stránky, přečetla Váš příběh a měla pocit, že čtu o sobě. Tolik toho máme společného z dětství, dospívání….já nechtěla přidělávat starosti rodičům v souvislosti s onemocněním maminky a poté jejím úmrtím na rakovinu prsu ve 34 letech, kdy zůstal náš táta se mnou a mladším bráškou sám, neoženil se a staral se o nás po svůj celý zbytek života….Když v r. 2005 umíral v hospici, mohla jsem být s ním a jsem za to vděčná osudu…Můj život byl pestrý, nuda nehrozila, a když náhodou ano, sama jsem si různé , i velmi nepříjemné situace sama do svého života přitáhla…,takže byl to mix štěstí, radosti, euforie spolu se strachy, pláčem, odmítáním, žárlivostí, atd….., propady, pády, co bolely , ale nakonec jsem vždy konstatovala, že právě ty špatné zkušenosti mě někam posunuly, že vlastně byly „zamaskovaným dárkem“, dalším kamínkem do mozaiky mého života.
Dnes nelituji , že jsem se před léty rozvedla po 22 letech,“ ex“ se nikam neposunul,…..je stále v pozici toho, kterému celý svět ublížil…jeho problém, je dospělý a zodpovídá si sám za svůj život. Nelituji 10 let života s mojí první láskou, hodně mi tento vztah dal a naučil, i když to byly lekce často velmi těžké.
A v 54 letech,( nyní mi bude brzy 58 let) , jsem se podruhé vdala , a tentokrát za cizince, muže o 16 let staršího, který se přestěhoval za mnou….měl to rozhodování snažší, nemá děti, já ano, dva dospělé syny. Nikdy jsem si nemyslela, že až synové dorostou, jaké „lahůdky “ mi připraví…Platí-„malé děti-malé starosti, velké děti-velké starosti.“ Bylo by to na román. Důležité je , že jsem se tím, co bylo, nějak „prokousala“, a vážně neonemocněla, protože jsem dost empatická, přecitlivělá..Takže mám “ jen“ problémy s bederkou-protruze, kdy mi hlavně v noci v posteli bolí levé stehno-pálí, píchá,je jak umrtvené, levá kyčel, hledám polohu, jak si ulevit ,problémy s krční páteří, vysoký cholesterol-přes 7, s levou achillovkou a oběma nárty. Mažu různými mastičkami, bandážuju,snažím se i trochu cvičit, docházela jsem i na rehabilitace s mým osobním závěrem, že je to ztráta času,popíjím různé čajíčky, užívám tinktury z pupenů bylin…odmítám do sebe cpát chemické drijáky , které tak rádi lékaři předepisují, nikdy jsem neužívala hormonální tablety, nevěřím jim.
Pomáhají mi moje „kotvičky“-četba knížek, procházky v přírodě se pejskem, cestování na zajímavá místa, návštěva divadla, kina, koncertů, dobré jídlo a pití, pokec s prima lidmi, sledování starých francouzských , italských i českých komedií, ….Snažím se toto nepříliš super období pro ženu udělat hezčím, protože , a na to už jsem přišla léty praxe-nikdo to za mě neudělá, a je prima umět být sama se sebou, ve své společnosti štastná….znám dost žen, které to nedokážou, lásku svých nejbližších si „kupují“….kdysi jsem to také dělala, ale můj každý dobrý skutek byl potrestán.
Není snadné vydylýtovat ty , prominte, „blbé“ modely , které nám od narození „naimplantovali“ rodiče, příbuzní, učitelé, atd…., které akorát škodí, neslouží.
Dnes také vím, že moje nadváha-87 kg při výšce 163 cm souvisi s mojí minulostí, bolestmi, starostmi,…., a že lidé, kteří jsou citliví, empatičtí, mají tendenci nabírat kila a také mají problém se sebeláskou….takže stále je na čem pracovat, do konce života.
Jsem štastná, že jsem se dočkala prvního vnoučátka-holčičky , je to radost obrovská, ale nechci upadnout jen do babičkovské role a svůj osobní život nechat ladem….jistě mi rozumíte.
Zajímá mě Váš názor , proč mi bolí ty nárty,achillovka, je to nepříjemné, včetně píchání, tlaku v oblasti žaludku….gastro O.K.
Ráda bych byla méně přecitlivělá, tak moc stále nepřemýšlela, nechala minulost již být,…..být méně vztahovačná, nebát se věcí příštích, být veselá, pozitivní, v pohodě, nad věcí, mít nadhled nad lidmi, situacemi, více věřit svým synům , snaše. atd…nebýt tolik fixovaná na lidi , věci…
Absolvovala jsem nějaké přednášky, terapie, a můj názor je ten, že co pomohlo jednomu, nemusí být dobré pro mě, že je daleko lepší věřit sama sobě, svému vnitřnímu vedení, svojí duši….ale jsou situace, kdy prostě žena musí vyhledat pomoc druhého člověka-např. kartářky, a pokud má štěstí a kápne na kvalitní, nikoliv na šarlatánku, zneužívající slabosti druhého, může ji to tzv. „nakopnout“….
Koukám, že jsem napsala úplný román….věřím, že se nezlobíte. Paní Lenko, díky za odpovědˇ, za Váš čas, radu, pomoc.
Přeji Vám prima jarní dny, pohodu v osobním životě a spokojené klienty. Marcela