Dobrý den Lenko,
nacházím se právě na životním rozcestí . Po čtyřech letech, podle mě idylického vztahu partner podlehl svodům kolegyně a odešel.
Oba jsme si už životem prošli ledasčím, měli jsme to hodně podobné. Dva významné vztahy, přičemž z každého jsme měli po jednom dítěti. Snadnou matematiku tedy dohromady 4ks.
Byli jsme tzv dohozeni, cíleně nás seznámila kamarádka. První rande normální, od druhého už to byla láska. Sbližovali jsme se postupně, oba jsme byli opatrní. Asi po půl roce se k nám nastěhoval. Byli jsme překvapeni, jak podobni si jsme, kolik máme společného hudba, filmy, sport, stejné chutě, stejný styl humoru. I v sexu bylo vše v pohodě. Jezdili jsme na kola, lyže, brusle, dovolené, chodili na koncerty, do divadla, na zpívané…atd. Myslím, že jsme se vzájemně obohacovali. I naše rodiny si poměrně sedli, jen menší děti 8 a 10let trošku prudili, ale to mi v tomhle věku přišlo normální.
Plánovali jsme budoucnost, společné zestárnutí. Asi po dvou letech jsme si koupili pozemek a chystali stavbu domku.
Zpětně si uvědomuji, že jsem to byla já, kdo do vztahu dával víc. Partner si občas rád vypil, ale nebyl nepříjemný ani agresivní, spíše hravý.
I když jsem se věnovala domácnosti, partnera jsem neopomíjela, věnovala se mu, naslouchala, byla oporou.
Dával mi najevo, jak je šťastný, spokojený, že konečně našel co hledal.
Před 1,5měsícem však po příjezdu ze školení byl jak figurant z brožury o nevěře. Začal do noci psát sms, telefon stále při sobě, často na toaletu, zvýšený zájem o hygienu…přesto byl ke mně stále milý, příjemný, sex nechyběl. Protože jsem již něco podobného zažila, moje intuice zareagovala okamžitě. Udělala jsem něco, nač nejsem pyšná a do jeho telefonu se podívala. Nemýlila jsem se. Po dvou dnech, kdy jsem se úplně sesypala, jsem partnerovi (předesílám, že naprosto v klidu, bez scén) řekla, že vím, co se děje. Vše popřel, řekl, že jsem to nejlepší v jeho životě, že by mě za žádnou nevyměnil, že to byly jen hloupé smsky. Slyšela jsem co jsem slyšet chtěla a trochu se zklidnila. Další den jsem však zjistila, že krátce před naším rozhovorem už objednal na víkend pokoj, kam chtěl s kolegyní odjet. Neměla jsem sílu mu říct, že to vím, proto jsem napsala sms ZASTAV TO, NEBO MĚ ZTRATÍŠ.
Odepsal, že nic nebylo, není a nebude, že mě miluje.
Moje odpověď, byla: Raději k tomu už nic neříkej, jen se k tomu postav jako chlap.
A to byl konec, rozlobil se a odepsal, že nic takového nebude snášet, od té doby přišel již jen jednou, sbalil si věci a odešel.
Kam to je jasné. K „nové“ partnerce, se kterou si pronajal byt (paní je vdaná-zřejmě v rozvodovém řízení, 34let, bezdětná, děti nechce).
Spálil všechny mosty, konec. Odchod beze slova vysvětlení. (bývalému partnerovi je 44)
Nechápe rodina, kamarádi, nikdo. Vzpamatovávám se jen velmi ztěžka.

Na druhou stranu zjišťuji, že takový odchod už má za sebou 2x, v předchozích vztazích, ale vím, že byla nespokojenost, problémy.
Asi nejvíc mě iritovalo, když jsem se dozvěděla, že nová paní se chlubí, že ona na něj měla políčeno, on ji odmítal s tím, že je v partnerství spokojený, šťastný. Ale ona si řekla, že si přece nebude šlapat po štěstí a zabojovala a ulovila ho. Nesortuji lidi podle vzhledu, ale tahle dáma je opravdu nehezká a to nejen uvnitř.

Hodně mě oslovil Váš článek o sebelásce, jsem si vědoma, že zde musím velmi zapracovat.
Líbí se mi Vaše kniha o partnerství, ale má pro mě smysl, když jsem sama a nevím, zda to bude někdy jinak.

Nevím, co počít s životem, snažím se pomocí terapií se znovu zvednout. Jen mám obavu, zda budu umět žít dál, je mi hrozně smutno.

Já a on? Jsme spřízněni osudem? Máme šanci zapomenout každý na svou minulost a jít společně do „naší“ budoucnosti, bez ohlížení a beze smutku, s důvěrou a láskou, s porozuměním a společnými prožitky a zážitky……

Po 25 letech jsem se setkala se svým tehdejším přítelem, sexuálním přítelem….teď v podstatě to začalo stejně, akorát u mě vznikla láska k němu a on, protože se zrovna čerstvě rozvedl, to vidí na nezávazný vztah. Je nám  spolu velmi dobře, ale jeho zklamání ze dvou vztahů je veliké…..Já jsem takový vztah neměla, nemohu si na to zvyknout…Teď se uvidíme po 4 měsících a vím, že to začne zase stejně, nezávazně….chtěla bych více..

Dobrý den pani Lenko, před rokem a půl mě začaly brnět a trnout prsty a dlaně na rukou.dlouho jsem s tím nic nedělala a snažila se to vydržet.Teprve před půl rokem jsem se rozhodla navštívit neuroložku,protože se potíže stupňovaly.Pani doktorka mě poslala na vyšetření karpálů kde mě bylo řečeno,že na operaci to ještě není,dostala jsem recept na prášky Aescin a vitamín B.Trochu se to sklidnilo,ale v dubnu jsem si zlomila malíček a prsteníček na pravé ruce.Měsíc jsem nosila sádru,po sundání sádry mám potíže ještě větší než předtím a do toho mě ještě v pravé ruce sem tam bodá jako kdyby do mě někdo píchal nožem.Nevím už čím bych si měla ruky namazat aby mě tak netrnuly.
Neudržím v pravé ruce dlouho ani příbor ani pero.Pracuji jako uklizečka v senioru a při práci mám stejné problémy.Co chvíli musím ruky protřepat aby mě přestaly trnout. Jinak dlouhodobě beru prášky na tlak Beramed (15 let), mám kolísavý tlak a poslední rok a půl prášky Citalec,ty mě předepsala pani psycholožka,protože jsem mívala stísněné pocity při cestování hromadnou dopravou pokud jsem cestovala sama. V poslední době mě velmi vadí vztahy lidí mezi sebou hlavně na pracovišti.Snažím se být optimistická,pohodová a neřešit věci,které se řešit nedají,ale zjišťuji,že je to pro mě čím dál tím víc těžší.Strašně mě vadí v práci přetvářka,donášení a nespravedlivé osočování.Celý život jsem spíš pracovala v kanceláři, potom jsem i tři roky podnikala (vlastní cukrárna) a nyní pracuji jako uklizečka.Svou práci mám ráda,ale někdy příjde chvíle,že si sama říkám,kam jsem to vlastně v tom svém životě dotáhla.Nejvíce mě bavilo podnikání,ale nedokážu dělat sama, jsem spíše týmový hráč,protože nevěřím lidem kolem sebe (už mě hodně lidí zklamalo),tak nemám ani žádnou kamarádku na kterou bych se mohla spolehnout.Jak říkám práci mám ráda,ale v poslední době cítím,že mě nějak dochází síly a cítím se často unavená.Děkuji vám předem za odpověď a přeji hodně úspěchů ve vaší zasloužené práci. Mám od vás již dva booky a vaše články čtu moc ráda.

Chtěla bych se zeptat na mě zdraví,mám před operaci kolene,ale kardiolog mi odložil operaci s důvodu vyšetření srdce ,mám tam nějaký nález tak mám s toho špatně pocity,otec umřel v nedožitých 50letech na infarkt..

Dobrý den paní Lenko, máme s partnerem dlouhodobé problémy v komunikaci ve vztahu. V podstatě mám i dost problémů v komunikaci s ostatními členy své rodiny.. Když bych to popsala, je to přesně jako ve Vašem článku o ženě, co má doma všechno perfektní s názvem Příběh jedné ženy, to je o mě! Je to jako začarovaný kruh, naše komunikace s partnerem připomíná boj. Já jsem v tom vztahu nechtěně dominantní. Už moje babička byla generál, moje matka taky a já bohužel mám taky ty tendence.. Mám pocit, že jsem to já, na kom všechno je, že když to nebudu organizovat já, tak nikdo, že můj partner je pasivní a není to ten vůdce, co by nás měl vést. Tak to dělám já, i když nechci, radši bych byla, aby on byl ten co vede a já ta, co se nechá vést. Např. se to projevuje hodně teď, když stavíme dům. Já jsem ten chlap, co většinu věcí řeší, co říká, co se musí udělat, já jsem vyřídila hypotéku a většina věcí je z mé aktivity. Čtu Vaše články a vím, že toto je špatně, měla bych být žena a ne chlap. Jak může on milovat chlapa.. Ale nějak to neumím, moje máma je taky takový „chlap“ a já jsem po ní a vidím v sobě stránky, které na ní nesnáším, agresivitu, zlost a sprostotu, k mému otci se někdy chová jako ke kusu hadru. Je to snad proto, že otec je taky slabý, jako můj partner? Já ho asi vidím, jako slabého..Nejhorší je, že já tak chovám někdy taky, je to jakoby ve mě.. Asi mě ovlivnilo, že jsem v tom vyrůstala. Cítím, že on se mnou není šťastný a já s ním taky ne. Nějak spolu pořád bojujeme, já očekávám nějaké chování, to pak není, jednou za čas vybouchnu, on očekává zase něco ode mě, co nedostává. Ale hodně se snažím se korigovat, uvědomuji si to, ale někdy se to prostě projeví. Několik lidí mi řeklo, že moje datum narození je karmické, nemůžu zatím nějak přijít na to, co je moje karma, odpuštění? Pomoc druhým lidem? Na jednu stranu jsem hodně tvrdá, na druhou stranu strašně citlivá a snažím se pomáhat trpícím lidem, utrpení kohokoli ať už lidí nebo zvířat se mě hrozně dotýká. Můj syn se narodil 17.8.2012, je se mnou taky karmicky propojen, když je tam 8 v datu, dokonce dvě 8 a jedna 4? Zase tolik tomu nerozumím, ale je to nějak tak, že je tam 4 nebo 8 a je to karmické datum? Strašně moc bych si přála pochopit..

Dobrý den paní Krůpová,
ještě bych se ráda zeptala na manžela, který se už přibližně 20 let potýká s lipomy. Nejdříve měl jeden na ruce, ale když si ho nechal chirurgicky odstranit, rozšířilo se mu to po celém těle. Může jich mít asi tak 30, ne-li více. Pije odvary z čínských bylin. Zdá se, že lipomy jsou teď měkčí, ale už asi zcela nevymizí.
Velice děkuji za odpověď.
Lenka

Dobrý den paní Krůpová,
prosím pěkně o radu, mé dceři 8 let byla diagnostikována porucha pozornosti a dyslexie. Po neurologickém vyšetření, kde byl nález na EEG jsme byli také na magnetické rezonanci a na snímku bylo v zadní dolní části mozku malé volné místo, bylo mi vysvětleno, že tam by mohly vznikat výboje. Epileptické záchvaty se však neprojevují, pouze menší záhledy a vidiny v jednom oku. To volné místo na MR je v části, kde se přenáší oční vjemy do mozku. Dcera je spíše introvert, žádné větší problémy ve škole nemá, pouze čtení jí dělá problémy. Byla mi doporučena léčba epilepsie, i když neuroložka si není úplně jistá, zda se o ní jedná. Nechci to řešit chemickou cestou a také bych chtěla pochopit, co se vlastně děje, je-li to vůbec epilepsie a také jaká jsou rizika případné roztroušené sklerózy v pozdějším věku. Chtěla bych pro to udělat maximum. Mockrát děkuji za odpověď.

Dobrý den,
už druhý týden mě pobolívá kostrč a kyčle. Vím, že jsem vozidla na zahradě hlínu, takže zřejmě by to mohlo být z této těžké práce. Navštěvuji čínskou medicínu, takže věřím, že pomůže. Myslíte, že je to způsobeno i něčím jiným? Moc děkuji.

Dobrý den, paní Krůpová,
chtěla bych se zeptat na mého šestnáctiletého syna. Už několik let, nevím přesně, ale asi tak 4 roky, pokašlává. Navštěvujeme 2 roky alergologii, má jen alergii na roztoče. Trápí ho to nejen doma, ale i venku, ve škole a já ho slyším hlavně večer v pokoji. Je to takové dusivé pokašlávání. Zdá se mi (i jemu) – jako by to byl už zlozvyk. Nic ho nebolí. Tiky má asi tak 5 let – kroutí někdy hlavou, jako by si ji protahoval nebo procvičoval. Také to není pravidelně a pořád. Teď se začínáme léčit čínskou medicínou, takže doufám a věřím v nějaký dobrý výsledek. Po diagnostice mu bylo řečeno, že to chce pročistit játra a plíce a tu nashromažděnou energii dát ven – běháním, procházkami. Takže doufám a věřím v nějaký dobrý výsledek. Procházky má pravidelné s pejskem, ale je fakt, že sezení u PC mu na zdraví nepřidá.
Před 2 lety jsme řešili velké krční mandle, které synovi vadily při polykání a při mluvení jakoby „huhňal“. Ale operaci jsme ihned vyloučili – přestali jsme to řešit a nikdo si na to ani nevzpomene. Syn se s tím naučil žít.
Může mít nějaký vnitřní blok? Myslím si, že jsem se mu věnovala od miminka na maximum, až po 10 letech se mu narodila sestřička, takže jsem měla čas se mu věnovat Byl to mazlíček:) Ale je svým způsobem introvert a i když se snažím s ním co nejvíce povídat, zřejmě něco neumí dát ven ….. Hodně přemýšlí o životě, světě, atd.

Dobrý den, s partnerem máme roční holčičku. Má ji rád a stará se o ni. Kromě jednoho dne v týdnu, kdy se schází s vnučkou své bývalé manželky, ke které on nemá žádný příbuzenský vztah. Musel za ní jít, i když jsem byla doma v horečkách a neměla jsem jiné hlídání na malou nebo i když byla dcera nemocná. Ostatní dny si píší sms, jak se mají rádi, jak si navzájem chybí, posílají si pusinky… A dále jezdíme párkrát za rok na pár dní k jeho příbuzným, kam ji také musí brát vždy s sebou. Té holce je 14,5 roku a já ji nemůžu ani vystát. Je líná, celé dny tráví jen na mobilu, strašně vybíravá v jídle, že vždycky lituju babi, která se nám s něčím vaří a ona se jen ofrňuje a přebírá se v tom, nic ji nebaví, jen si stěžuje, jak se nudí. Ale příště jede zase s náma. Co mne nejvíc vadí, že musí spát s mým partnerem v posteli a já jdu spát vedle do místnosti a chodí za ním do koupelny a na záchod. Když si on sedne, ona si nesedne vedle, ale na něj. V tomhle věku mi to nepřipadá normální. Jak ji mám začít mít ráda nebo se nějak smířit s jejím chováním, abych se tím netrápila? S partnerem se kvůli tomu často hádáme.