Dobrý den Lenko,
nacházím se právě na životním rozcestí . Po čtyřech letech, podle mě idylického vztahu partner podlehl svodům kolegyně a odešel.
Oba jsme si už životem prošli ledasčím, měli jsme to hodně podobné. Dva významné vztahy, přičemž z každého jsme měli po jednom dítěti. Snadnou matematiku tedy dohromady 4ks.
Byli jsme tzv dohozeni, cíleně nás seznámila kamarádka. První rande normální, od druhého už to byla láska. Sbližovali jsme se postupně, oba jsme byli opatrní. Asi po půl roce se k nám nastěhoval. Byli jsme překvapeni, jak podobni si jsme, kolik máme společného hudba, filmy, sport, stejné chutě, stejný styl humoru. I v sexu bylo vše v pohodě. Jezdili jsme na kola, lyže, brusle, dovolené, chodili na koncerty, do divadla, na zpívané…atd. Myslím, že jsme se vzájemně obohacovali. I naše rodiny si poměrně sedli, jen menší děti 8 a 10let trošku prudili, ale to mi v tomhle věku přišlo normální.
Plánovali jsme budoucnost, společné zestárnutí. Asi po dvou letech jsme si koupili pozemek a chystali stavbu domku.
Zpětně si uvědomuji, že jsem to byla já, kdo do vztahu dával víc. Partner si občas rád vypil, ale nebyl nepříjemný ani agresivní, spíše hravý.
I když jsem se věnovala domácnosti, partnera jsem neopomíjela, věnovala se mu, naslouchala, byla oporou.
Dával mi najevo, jak je šťastný, spokojený, že konečně našel co hledal.
Před 1,5měsícem však po příjezdu ze školení byl jak figurant z brožury o nevěře. Začal do noci psát sms, telefon stále při sobě, často na toaletu, zvýšený zájem o hygienu…přesto byl ke mně stále milý, příjemný, sex nechyběl. Protože jsem již něco podobného zažila, moje intuice zareagovala okamžitě. Udělala jsem něco, nač nejsem pyšná a do jeho telefonu se podívala. Nemýlila jsem se. Po dvou dnech, kdy jsem se úplně sesypala, jsem partnerovi (předesílám, že naprosto v klidu, bez scén) řekla, že vím, co se děje. Vše popřel, řekl, že jsem to nejlepší v jeho životě, že by mě za žádnou nevyměnil, že to byly jen hloupé smsky. Slyšela jsem co jsem slyšet chtěla a trochu se zklidnila. Další den jsem však zjistila, že krátce před naším rozhovorem už objednal na víkend pokoj, kam chtěl s kolegyní odjet. Neměla jsem sílu mu říct, že to vím, proto jsem napsala sms ZASTAV TO, NEBO MĚ ZTRATÍŠ.
Odepsal, že nic nebylo, není a nebude, že mě miluje.
Moje odpověď, byla: Raději k tomu už nic neříkej, jen se k tomu postav jako chlap.
A to byl konec, rozlobil se a odepsal, že nic takového nebude snášet, od té doby přišel již jen jednou, sbalil si věci a odešel.
Kam to je jasné. K „nové“ partnerce, se kterou si pronajal byt (paní je vdaná-zřejmě v rozvodovém řízení, 34let, bezdětná, děti nechce).
Spálil všechny mosty, konec. Odchod beze slova vysvětlení. (bývalému partnerovi je 44)
Nechápe rodina, kamarádi, nikdo. Vzpamatovávám se jen velmi ztěžka.

Na druhou stranu zjišťuji, že takový odchod už má za sebou 2x, v předchozích vztazích, ale vím, že byla nespokojenost, problémy.
Asi nejvíc mě iritovalo, když jsem se dozvěděla, že nová paní se chlubí, že ona na něj měla políčeno, on ji odmítal s tím, že je v partnerství spokojený, šťastný. Ale ona si řekla, že si přece nebude šlapat po štěstí a zabojovala a ulovila ho. Nesortuji lidi podle vzhledu, ale tahle dáma je opravdu nehezká a to nejen uvnitř.

Hodně mě oslovil Váš článek o sebelásce, jsem si vědoma, že zde musím velmi zapracovat.
Líbí se mi Vaše kniha o partnerství, ale má pro mě smysl, když jsem sama a nevím, zda to bude někdy jinak.

Nevím, co počít s životem, snažím se pomocí terapií se znovu zvednout. Jen mám obavu, zda budu umět žít dál, je mi hrozně smutno.