Dobrý den Lenko,
vím, že není náhoda, že jsem Vás našla.. Nikdy jsem nebyla nemocná, nyní jsem po onko. léčbě a léčím se s myastenia gravis, k tomu úraz, co mě na chvíli zastavil. Chci se uzdravit úplně! A vzít život do svých rukou a užívat si ho! Jen nevím úplně jak… Snažím se dělat , co mě baví a záleží mi na mém vztahu, chci žít v harmonii.Snažím se chápat souvislosti. Děkuji za váš čas!

Dobrý den,
již přes deset let mi vypadávají hodně vlasy,jednu chvíli mi ani vůbec nerostly nové. Vystřídala jsme už spoustu přípravků na růst vlasů, někdy mi to na chvíli pomůže a potom znovu padají, mám obavy, abych za chvíli nebyla plešatá, už jich mám jen polovinu toho, co jsem mívala. Je pravda, že co mi umřela maminka, jsem byla v neustálém stresu, ale myslím si, že už jsem na tom poslední tři roky lépe.
Děkuji za odpověď.

Dobry den, prosim o radu..o pomoc. Posledni dobou se mi sype zdravi. A ja nevim jak to zastavit. Mam muze, dve krasne dcery, te mladsi jsou teprve 3 roky a ja bych pro ne tady chtela byt jako fajn,vesela, milujici a ne jen prezivat.
Nejdrive se mi na nose a rtu udelal bazaliom, byly odstraněny az po 4 letech..lekari je spatne diagnostikovali..na bazaliom jsem byla mlada…pak se mi udelaly zakalky na pravem oku…2 roky byl relativni klid a najednou v listopadu se mi udelala ostruha na prave noze, v prosinci se mi udelaly zakalky i na pravem oku..velke sede fleky, ke kratkozrakosti, kterou mam od detstvi…v lednu migrena ocniho nervu..v unoru bolest bederni patere jako by mi tam nekdo vrazil rozpalenou tyc.
Prosim o radu..jsem z toho unavena a nestastna a bojim.se jak to bude pokracovat. Dekuji..opatrujte se.

Dobrý den,
jak fungovat ve vztahu, kde manžel staví svůj život na první místo. Celý týden ho vidím pozdě večer, o víkendu kvůli pohotovosti sedíme na zadku a když má den volna, reaguje negativně na vše, co navrhnu.
Když mi za týden věnuje den, můžu být ráda.
Děkuji.

Dobrý den, čtu vaše články a příspěvky na FB a moc se mi líbí. Důvod proč vám píšu, je, že jsem četla váš příspěvek o játrech na faceboku a našla jsem tam společné znaky. Mám ekzém, který se vždy na jaře zhoršuje a občas mě trápí migrény. To, co ale nejvíc řeším v poslední době je, že mi hrozně vypadávají vlasy. Přikládám to stresu v práci, protože mám dost náročné zaměstnání a můj šéf je opravdu pitomec, to se nedá jinak napsat. Dokáže mě tak vytočit svými nesmysly a přístupem. S partnerem se taky často hádáme, protože on je tvrdohlavý a vše musí být po jeho. Nemám ani náladu po práci se věnovat jiným zájmům, protože jsem unavená a akorát si tak lehnu k televizi a dám vínko, to mi totiž jedině pomáhá se uvolnit. Trvale jsem s životem nespokojená a nevím, co dál. Můžete mě nějak nasměrovat nebo aspoň říct, co na ty vlasy, ať za chvíli nejsem plešatá?

Hezký den paní Lenko, předem děkuji za zodpovězení tohoto dotazu. Jsem vdaná a máme velice spokojené manželství, co se týká mé života, tak mám přátele, dost koníčků a práci, která mě baví – jsem zkrátka celkově v pohodě :) Jediné, co mě však trápí, je můj menstruační cyklus, cca přes rok a půl mám šíleně bolestivé ovulace (občas i menstruace). Zkoušela jsem přírodní medicínu, bylinky na čištění těla, na hormonální rovnováhu (po nich vše bylo ještě horší), chodím k terapeutovi atp.,celkově jím velmi zdravě, sportuji, cvičí jógu, zkrátka se o sebe starám, ale nic se nemění, v obličeji se mi začal navíc objevovat ekzém kolem úst a očí, na což jsem nikdy netrpěla. Můj gynekolog mi řekl, že mě tělo je připraveno plodit a dává mi to jasně najevo. Domnívám se to také. S manželem o miminku často mluvíme, ale oba jsme spokojení spolu tak jak jsme, užíváme si manželství, máme zvířátka, chodíme na výlety, cestujeme a je nám moc fajn, nechceme na dítě tlačit, hlavně ne jako na řešení mé bolestivé ovulace. Bohužel mě ale tyto bolesti sužují, trápí a vyřazují z pohody, zřejmě moje tělo není nějak v souladu s mým srdcem/duší a já bohužel nevím, jak ji nastolit, jak svoje reprodukční orgány dát více do klidu. Děkuji moc za odpověď a přeji pohodové zimní dny. Katka

Dobrý den, paní Lenko,

byla jsem celkem zdravý člověk až na jednu vážnější nemoc před 10 lety. Před necelými třemi lety jsem se odstěhovala za novou prací a životní změnou a po půlroce začaly mé zdravotní obtíže. Také jsem se v té době seznámila se svým současným přítelem. Nejprve těžší zánět ledvin, který se mi sice někdy v minulosti již objevil, ale nikdy to nikdo neřešil, jako něco neobvyklého. Tentokrát mi ale našli zúžený pravý močovod a díky tomu zhoršený odtok moči z ledviny. Potom asi po půlroce, když mi to dělalo problémy, tak mi na půl roku zavedli stent pro rozšíření močovodu, aby se ulevilo ledvině. Zhruba ve stejné době jsem začala mít problémy s menstruací a gynekolog mi objevil velkou cystu také na pravé straně. Problémy se zavedeným stentem byly pro mě hrozným omezením – při sportu, větší námaze, 3 x během té doby opět zánět a 40°C horečky, takže týdny v pracovní neschopnosti, v práci na mě byli naštvaní… no nepříliš příznivé období. Do toho laparoskopie cysty, která nechtěla zmizet. Byla mi diagnostikována endometrióza. Začala jsem chodit k psychosomatičce, užívat různé preparáty alternativní medicíny, věřila tomu, že vše bude v pořádku. Když se v srpnu loňského roku objevila další velka cysta, byla jsem zklamaná. Vyzkoušela jsem zase něco nového a věřila, že cysta zmizí, ale nezmizela. Do toho jsme se téměř celý rok snažili o mimčo, ale nedařilo se. Teď ležím v nemocnici po dvou laparoskopiích za sebou, protože po té první byly komplikace. Naštěstí alespoň ta ledvina se jakš takš drží a nepůsobí mi subjektivní obtíže, i když lékařsky je situace stále stejná, naštěstí to zatím řešit nechtějí a jsem pouze sledovaná. Chtěli bychom zase zkusit se snažit o miminko, přestože lékaři navrhují nejprve hormonální léčbu, do které se mi nechce. Zároveň nikdo neví, jestli se mimčo podaří a nebudu za rok ve stejné situaci. Ani si to nechci připouštět.
Vím, že bych měla něco změnit, když se mi toho se zdravím teď děje tolik. Vím, že práce, kterou teď dělám, není to, proč tu na světě jsem, zároveň mám teď s nadřízenou dobrý vztah, chce mě i povýšit a tím se mi trochu změní pracovní náplň, změna práce před potenciálním nástupem na mateřskou také není optimální. Hlavně vůbec nevím, kam bych šla, představa nového zaměstnání mě moc neláká.
S přítelem máme myslím celkem dobrý vztah, občasné neshody se vždy podaří vyřešit a vidím v něm vlastnosti, které jsou pro vztah důležité. Zároveň jsou i věci, které mi vadí. Pak se ve mně tluče, jestli jsem opravdu tak netolerantní nebo jestli je chyba na jeho straně.
Takže by mě zajímal Váš názor. Do svého uzdravení už jsem investovala tisíce a řádné výsledky moc nevidím…
Omlouvám se za slohovou práci :) a děkuji za odpověď.

Dobrý den paní Lenko,

mám na Vás velkou prosbu. Koupila jsem si Vaši knihu – e book o tom jak se chovat, aby muži plnili naše přání, kniha byla moc hezká, poskytla jsem ji i kamarádce, ale stejně mám problém. Po 15 letech (je mi 35 let), jsem se rozešla s manželem, lni jsem otěhotněla a on to úplně nepřijal, neuměl si s novou situací poradit, upadl do deprese a tvrdí, že zjistil, že je špatný a hloupý člověk, že nic neumí, nic si nepamatuje, nedokáže mluvit s lidmi…Bydlíme již rok, hned po narození syna každý jinde, pouze nás navštěvuje. Na malého už si zvykl, rád by vše vrátil zpět, ale já nemůžu, nedokážu mu odpustit tu zradu, že po porodu a zpočátku nebyl s námi, byla jsem na vše sama…Navíc jsem zjistila, že v době, kdy jsem byla těhotná mně podváděl s kolegyní…
Nyní mám přítele, ale je to zároveň můj nadřízený a vztah je tajný, je mu 52 let a sdělil mi, že je pro mě starý, že má již své odžito a že ví, že já bych chtěla druhé dítě a to on určitě nechce…ale že je se mnou rád. Takže se vídáme, ale cítím tak nějak upadající zájem, řekl mi, že jsem moc mladá a že si se mnou ukousl větší sousto, než na které má…Nějak vůbec nevím, jak s tím vším naložit, co dál dělat?
Moc děkuji za Váš čas
M.

Dobrý den, je mi 51 let, Před 4 lety jsem přestala hodit, nemoc se jmenuje roztrousena skleróza. 1. rok jsem věřila, ze je to jen na par dni, týdnu. Zmatek, zoufalství, nechapala jsem, co se vlastně děje. Odmítla jsem biologickou léčbu, neurolog mi ji ani nedoporučil. Manžel mi dal podmínku. Jít na tuto léčbu, jinak se poohlidne jinde. Protože jediné s touto léčbou se muzu vyléčit a mužů sloužit všem jako dříve. On nechce žít s nemocnou. A tak to také udělal. Již 3 roky si živá jinde, dovolené, večeře, výlety ….. a já doma. Přece jsem neuposlechla jeho rozhodnutí, tak co se divím. Dalsi rok me manžel chtěl odstěhovat do garsonky s ošetřovatelkou. Máme velký a bezbariérový dům. Začala jsem se hádat. Hlava mi slouží dobre, jen to tělo je nemocné. Obrovské zklamání. Do jeho manipulace zahrnul i děti – holky 20 a 16 let. Dozvěděly se o nevěře a postavily se na stranu otce. Přece jsem nemocná, on je zdravý a chce žít, tak ať nedělám scény, dnes má milenku každý. A začala jsem byt problém. Ten problém chtěl někdy najíst, někdy třeba si popovídat, někdy na kafe…..ten problém ujde asi jen 500 metru. A auto bylo dáno jiné. Já přece už moc nepotřebuji. Zoufalství, deprese, smutek z chování dcer, samota, obrovská bolest v srdci. Přestali se mnou komunikovat, jen třeba 1 věta za týden, jinak nezajem, ani nevěděli, jestli jsem doma. Tak to trvalo 3 roky. A letos před Vánoci jsem už nemohla – odešla jsem. Nikdo to za 3 dny nezjistil, ze tam nejsem. Jsem pryč 1 měsíc a nikdo nevolá, nezajímá se. Jen manžel chce vědět, kdy už definitivně odejdu. Brrrr. Je na to nějaká rada ? Jak to zvládnout ? To je život ? Nejsem soběstačná, chodím jen choditkem, a to málo. To už me čeká jen ústav ? Děkuji za jakýkoli názor.

Dobrý den p. Lenko,
čtu si Váš příběh a v lecčem je mi blízký, tak jsem si řekla, že mi možná budete umět poradit.
Před nedávnem jsem po 18ti letech změnila zaměstnání (pracovala jsem jako dispečerka- asistentka v servise domácích spotřebičů). Posledních pár let jsem se tam opravdu trápila, nároky na náplň práce se zvedly tak, že přestože to tam mám moc ráda, musela jsem odejít. Změna zaměstnání však nebyla cesta k lepšímu, ba naopak z bláta do louže a tak se ozvaly žlučníkové kameny už ve zkušební době (po cca 2 měsících v nové práci), a jak řekla paní doktorka mám jich plný pytlíček a už mne hnala na operaci, kterou jsem odmítla. Nyní jsem již 3. měsíc doma a hledám se. Někdy se mi zdá, že jsem blízko a někdy zase tak daleko… Najednou dívám na svět jinýma očima a nestačím se divit. Co mne ale trápí je pocit, že nevím kam dál, zda najdu smysl svého života. Zjistila jsem, že umím kreslit a sama se tomu divím a je to pro mne krásná relaxace, ale přesto mám pocit, že tudy moje cesta nevede…. Myslím, že se cítím tak, jak popisuje Anita Moorjani ve své knize Musela jsem zemřít, jako když ve velkém skladišti svítím baterkou a vidím jen věci, které jsou ve světle. Pracovala jsem 20 let jako administrativní pracovnice a mě to nyní připadá jako sprosté slovo, vždy když si přestavím nějakou práci na pozici třeba asistentky či referentky, není mi dobře, avšak směr, jakým se mám vydat, nevidím. Mám vystudovanou ekonomickou školu a nic jiného neumím. Uvažuji o kurzu fotografování, ale tím se zřejmě také neuživím, alespoň si to neumím představit. Chtěla bych být prospěšná lidem, ale nevidím nic, co bych jim mohla nabídnout. Vlastně, když o tom přemýšlím, je to v mém životě novinka, že si dovolím přemýšlet o tom, co bych chtěla a tak to asi ani neumím… V 18ti jsem otěhotněla a od té doby nebyl čas myslet na to chci, až teď ….
Jen pro dokreslení mého příběhu, v roce 2005 jsem se vyléčila z rakoviny prsu, a tak se mi zdá, že mi tělo těmi žlučníkovými kameny naznačilo, že je čas na změnu. Nyní na Úřadu práce a dopřávám si klid a hledám sebe a svůj směr.
Mějte se krásně a děkuji za Váš čas.
Martina Švandová