Dobrý den, mam velký problém, asi od září jsem vysadila velaxin a nyní se mi vrátily úzkosti a strachy.Nevím co dělat je to hodně nepřijemné. Večer beru pregabalin mylan. Myslela jsem, že to zvládnu.Velaxin jsem brala 2.5 roku. Snažím se jíst zdravě, beru od vás již některé vitamíny z calivity chlorofyl, C, B, ac zymes, 2 měs.jsem užívala Noni, nyní jsem od včerejška začla užívat rhodiolin. Zřejmě Velaxin budu muset užívat nadále. Děkuji moc za odpověd.

Dobrý den.
Jsem po operaci již druhého kolene Šlo o artroskopii kolene. První mi operovali před 4roky.Koleno ohňů,
vše, ale v místech, kde byla provedena artroskopie, šlo o vnitřní meniskus, tak to stále cítím, poboliva to a to jsem již po kolika injekcich výživy. Toto koleno je i po uraze. Nyní jsem týden po zákroku levého kolene. Zase vnitřní meniskus. Bolesti jsou pod kolenem a v místě vnitřního menisku až do paty Jen by mě zajímalo, s čím tento zdrav. problém je spojen a co dělat pro zlepšení. A stále se mi tvoří v oblasti právé lopatky ztuhlé místo, které i přes cvičení se stále vrací. Pak se mi motá hlava a kolikrát jsem málem omdlela u doktora, když mi byla pichhana dana výživa do kolene. Polilo mě studený pot a byla jsem v tu chvíli slabá.Chidika jsem cvičit, teď nemohu, váhu nemohu shodit. Jsem svobodná mamka, 45let,s 11letou dcerou. Řeším práci, zdraví i vztahy. Předem děkuji za odpověď. S pozdravem Naďa.

Dobrý den paní Krupova,
Obracím se na vás a prosím o radu. Již zhruba 10 let trpim dušnosti, astmatem. Léčeno na alergologie dychatkami, jsou měsíce či roky lepší kdy dychatko nepotřebuji a také i horší. Od toho se pak odviji i další nemoci. Jako chřipka, kdy jsem loni měl 3 antibiotik a nemohl se z toho dostat. Vždy problém začíná stejně. Začínají zažívací problémy, nafoukle břicho, přijde mi to když se najim, hlavně večer. A je tu koloběh, zažívání pak dušnost a problém s dýcháním, možná to pritizi i to že se mi ucpe nos, mám totiž nosní polypy a jedine jak se jich můžu zbavit je operaci což se bráním. Mám odstraněne mandle. Jak mě to chytne, zkusim tabletku na alergii někdy zabere a není potřeba dychatka, jindy ne, takže potřebuji si i dychnout. V noci se stává že malo spím. Někdy se podaří že usnu nad raném, někdy se probudím a už nemůžu zabrat, snad nad raném se podaří, ale zase jsou i takive noci kdy spím více méně v pohodě. Zkouším brát vitamíny, ale čím víc beru tím se mi někdy pritizi. Přítelkyně má z Calivity, takže u ní vidím změny a posun zdravotní k lepšímu. Jenže když mi chce pomoci a něco dát (probiotika, vitamín C, samburex-pálí mě z něj žaha, a myslím že něco na imunitu a to mi přišlo že mi nedělalo nejlip), vím že to myslí dobře ale mě se přitiži. Vidim to množství co bere a zda se mi to moc, a pokud dostanu od ní nějaký vitamín na večer tak pak začne ten problém s dýcháním jak již jsem psal. Potřeboval bych nejspíš něco pozvolna nebo v menších dávkách? Nevím… a možná postupně přidávat, přijde mi jako by me tělo to odmítalo a takhle protestovalo.
Zhruba 25 let se mi dělají po těle lipomy, lékaři nevědí z čeho, hold prý se to někomu dela, to byla odpověď lékaře, že pokud chci chirurgicky odstranit ale to jsem již absolvoval a stejně se objevují pořád. A také mívám poslední dobou problémy se zrakem a od krční páteře nejspíš problém s levou rukou (ramenem, brni mě z toho 2 prsty) prostě od páteře mi bylo řečeno. A zhruba 2 roky zpet se mi objevila v podbřišku kyla, pod dohledem lékaře, říkám že je to náběh na kylu, že se to bude sledovat.
Když to tak píši tak je toho snad víc než dost… Šlo by mi nějak ulevit pomocí vitamínů? Ať můžu začít opět v poklidu fungovat. Děkuji za každou radu. Petr

Dobrý den
Obracím se na vás proto že už jsem zoufalá, asi tři roky zpátky, jsem začala každý měsíc při ovulaci krvácet řešila, jsem to s mojí gynekološkou, jelikož mě to obtěžovalo měla jsem vždy 8 dní menstruaci pak asi 14 dní klid a pak přišla ovulace a krvácení, ta skončila a za pár dní menstruace.Tak mi paní doktorka předepsala duphaston a ten zabral, žádné krvácení a je ti tři roky a je to zpátky, tak si chci poradit, jestli jsou nějaké léky nebo bylinky děkuji za odpověď

Dobrý den, paní Krupová,

chtěla bych Váš moc poprosit o radu.
Mám problém s tím, že čím jsem starší, tím víc se bojím větších závazků. Těmi závazky myslím manželství, děti, rodinu. Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které by na těchto hodnotách lpěly a braly je jako smysl života, ale nebylo to pro mě zároveň ani žádné tabu a měla k tomu postoj typu „teď sice nechci, ale těším se, až to jednou přijde“. Jenže čím jsem starší, uvědomuji si více věcí, víc nad nimi přemýšlím, a když na vás okolí začíná tlačit a hloupě se vyptávat na svatbu a děti, tím horší představa to pro mě je a můj postoj se hodně mění.

Asi bych měla zmínit i o tom, že jsem vyrůstala jen se svou mámou, táta s námi nežil a navštěvovala jsem ho jen o víkendech. Viděla jsem na mámě, jak je na vše sama, spoléhá se jen sama na sebe, vše co má, si vydřela sama.. a tohle jsem se od ní naučila i já. Jsem zvyklá si vše ohlídat sama, na vše si sama vydělat, co nejméně si říkat o něčí pomoc a být možná až moc samostatná, nezávislá, hrdá na to, že vše zvládnu. Hlavně finanční nezávislost je pro mě velice důležitá. Říct si někomu o peníze by pro mě bylo strašně ponižující.

Abych své pocity přiblížila, když si sama sebe představím v roli manželky-matky, přepadají mě snad až úzkosti. Mám najednou pocit, jako by mi měl celý můj život skončit. Tu představu mi má hlava překládá jako být „něčí“ žena, být na mateřské a být závislá na partnerovi, běhat jen kolem dítěte a domácnosti s minimem vlastních financí, a to mě vyloženě děsí. Když nad tím přemýšlím, vidím tu ženu, která přišla o svou svobodu a je na někom závislá. Tyto pocity jsem si postupně spojila s pojmem „dítě“. Když se řekne „dítě“, představím si tohle celé. Samu sebe, jak se starám jen o dítě a domácnost, odříznutá od společnosti, závislá na muži. Nevím, jestli je to prostě jen nějaká má sobeckost, nebo blok v hlavě, který se dá zlomit. Sama si uvědomuji, že tohle jsou prostě jen nějaké mé představy a že to tak být nemusí. Vím, že je normální žít s partnerem jako jeden člověk, říct si o pomoc, nebrat to jako ponížení, ale má hlava mi prostě nedovolí to brát v potaz. S mým partnerem se známe nějakých 8 let, z toho 4 roky tvoříme pár. Vím, že s nikým jiným bych být nechtěla a nemám žádný problém s ním, ale se sebou.. I když vím, že nikoho jiného nechci, případnou žádost o ruku bych stejně odmítla. Má hlava prostě nedovolí, abych se do nějakých závazků pouštěla a náhodou dopustila realizaci této mé představy. Tyto věci mě v poslední době pronásledují víc a víc.. nevím, jak s tím naložit a pracovat. Nevím, jestli se dá přeučit tento pohled na věc, nebo to opravdu znamená, že jsem člověk, který by tu rodinu mít neměl a mám prostě svému okolí oznámit, že děti mít nikdy nebudu. Tohle mě poslední dobou hodně trápí a nevím, s kým to řešit a zda se to může změnit. Okolí mi taky moc nepomáhá s jejich otázkami na svatbu a děti, působí to jako hřebíček do rakve, ve které je zavřená nějaká moje poslední kapka touhy po rodině. Je mi 27 a vím, že to ještě není tolik let, že bych měla ten nejvyšší čas, ale bojím se, abych si tyhle věci nesrovnala v hlavě až moc pozdě a jednou toho hodně nelitovala.

Krásný den Lenko,

zhruba před 4 lety se mi na levé straně krku objevila malá bulka, po návštěvě lékaře jsem zjistila, že se jedná o útvar, který není nijak život ohrožující, ale přesto by v těle neměl zůstat. Lékař mi doporučil operaci a tedy odstranění celého levého laloku štítné žlázy. V té době byl můj život naprosto „v pořádku“, měla jsem partnera s kterým jsme plánovali slibnou budoucnost, práce mě bavila a tak nějak všechno plynulo jak má. Můj vnitřní pocit mi napovídal, že s operaci nesouhlasí a tedy jsem na ni nešla a bulku nechala být. V následujícím roce se v mém životě mnoho změnilo, partnerství bylo ze dne na den ukončeno, bez vysvětlení, odešla jsem z práce a začala žít jinak. Události následujících let mě dovedly až lednu minulého roku, kdy mi zdravotně začalo být čimdál hůř… Málo energie, velká únava, sportovní nevýkonnost, pocit – že se nemohu nadechnout. Po návštěvě lékaře jsem měla v rukou verdikt – hazard se životem a nezodpovědnost, okamžitý apel na odstranění bulky z krku – nebo bude zle. I když můj vnitřní hlas stále radil – operace není to pravé … Tlak okolí a strach mě dovedl k operaci, která byla uskutečněná v květnu minulého roku. Závěr operace – odstranění celé štítné žlázy – celoživotní závislost na lécích. Již dlouho před operaci jsem měla vnitřní pocit, že něco není v pořádku, že nejsem schopná ukotvit se, být si sebe – jistá… Neúspěch v milostném životě pokračoval dál… Pocit – nedostatečnosti, méněcennosti … strach z nedokonalosti … Po operaci zdá se, se tyto pocity znásobily… bloumám v jakémsi kruhu, z kterého nemohu najít cestu zpět. Nenalézám nic co by mělo smysl, v čem jsem dobrá a nevím jak si nastavit hranice tak, aby mi nebylo ubližováno, a abych si i já neubližovala pocitem vinny za hříchy jiných.

Můj dotaz zní, stále dokola – co mi to má všechno říct? Vím – najdi sebe-lásku. … ale jak?

Velmi děkuji za Vaší zpětnou vazbu, s úctou A.

Dobrý den,
Mám 48 let. Trpím večerním nutkavým přejídáním, přes den jím normálně, snídám, snažím se mít dostatek bílkovin, jakmile přijde večer, dám si hromádku zeleniny k tomu bílkoviny sýr či šunku, abych se dostatečně najedla, ovšem po té dostanu vlčí hlad na cokoliv co doma najdu, nedá se tomu ubránit, až se přecpu, potom je mi v noci špatně, ikdyž se to snažím řešit křoupáním mrkve, ořechů či mandarinek, za ty dva roky co tím trpím, jsem přibrala 10 kilo, před tím, jsem zchudla asi 5 díky rozvodu. Potřebovala bych radu jak to konkrétně řešit, již jsem vydala dost kč za rady typu, že něco zajídám, samotu nebo emoce. S partnerem máme klidný vztah, bydlíme každý zvlášt. Ikdyž se večer zabavím, procházka, sport, tak je to stejné. Zkoušela jsem homeopatika, různé terapie, čaje na uklidnění, vitamíny i minerály, zatím nic nepomohlo. Zdena

Dobrý den, mám problém s kolegyní, jsem na ni až přecitlivělá. Nejspíše je to tím, že ona je příliš hrrr, chce být nejvíce vidět, bere vše jako její, jak věci, tak i vztahy na pracovišti. Čím víc je jí slyšet, tím víc cítím jak se stahuji do sebe a tím jsem méně jak v kolektivu…. Nyní jsem ve fázi, kdy mě na ní už vytáčí úplně vše. Možná se částečně cítím i jejím divokým a hlučným působením ohrožená. Vidím, jak „leze do zadku“ nadřízeným a manipuluje s dalšími kolegy.
Hledám kde je ve mě problém, proč to tak mám, práci mám ráda, je pestrá a zajímavá, ale z této kolegyně mám pocit, jako by byla buldozer, bere vše, co si půjčí, nevrací, jedině po upozornění..
Hledám, zda já nemám nějaké špatné nastavení. Už jsem zažila několikrát ze stran kolegyní šikanu na pracovišti. Ráda bych chodila do práce v pohodě a nejlépe by bylo aby mi tato paní byla lhostejná.
Nevím jak to mám udělat aby mě její chování nechávalo v klidu a v nadhledu. Budu moc ráda za typ, za radu co s tím, nebo kde dělám chybu já, že to tolik prožívám.
Předem moc děkuji za odpověď.
Zuzka

Dobrý den, už asi 10 měsíců bojuji s generalizovanou uzkostnou poruchou, která občas přejde do deprese. Často mám chaos v hlavě a po těle samé nepříjemné pocity. Začalo to v době, kdy jsem v životě dostala vše, co jsem chtěla. Začaly velké pochybnosti o sobě a honění se za tím, že musím změnit sebe a mít se více ráda a podobně. Ale ať dělám co dělám, myšlenky jsou stále stejné a nic se nemění a nikam se neposouvám. Snažím se meditovat, relaxovat, ale stejně mě neustále doprovází úzkost. Mám nejspíš strach, že si pokazím život a neprožiji ho tak, jak bych chtěla. Jsem z toho vyčerpaná a nějaké světlo na konci téhle etapy se mi zdá v nedohlednu…snažím se často ptát se vnitřního dítěte, co by chtělo. Stále milion myšlenek a emocí, ale nic mi nedává souvislost..možná chybí trpělivost a možná si myslím, že dostanu ze dne na den odpovědi..prosím aspoň o malou radu jak se trošku posunout aspoň v něčem dal..děkuji, přeji krásný den.

Dobrý večer, mám řadu zdravotních problémů, bolesti v oblasti krční, hrudní a bederní páteře, syndrom neklidných nohou, trpím nespavostí a urgentní inkontinencí. Vím, že řada potíží je psychosomatických, dle sdělení lékařů, kvůli neklidným nohám nemohu spát. Myslela jsem si, že je to cévní záležitost, protože mám spoustu popraskaných žilek, ale v cévní poradně mi lékař řekl, aniž mne vyšetřil, že mám jít k neurologovi, že je to od bederní páteře. Neurolog mne poslal k psychiatrovi. Nechci užívat antidepresiva, pokud to není opravdu nutné, šla jsem proto k psycholožce, od které jsem odcházela s migrénou, vyčerpaná jak vyždímaný hadr, která mi sdělila, že ji nepotřebuji. Tak trpím již mnoho let. Užívám pouze oxazepam s menšími přestávkami už téměř 40 let, kvůli tepové frekvenci, kterou mívám zvýšenou. Co se týká dětství, mluvíte mi z duše, prožívala jsem je podobně, včetně častých angín. Děkuji za odpověď.