Už nechci být jen za sklem

Virtuální svět nikdy nedokáže nahradit lidskou blízkost. Když s někým mluvíte, vnímáte, co vyzařuje, jeho emoce, dokážete se na něho napojit, vidíte jeho tvář, oči. Můžete naslouchat a vcítit se, vnímat ho všemi smysly a lépe mu porozumět, reagovat. Ta energie mezi vámi je prostě jiná, než přes sklo monitoru.

Nějakou dobu jsem pracovala na recepci ambulancí interního oddělení. Po létech práce v nemocnici na směnách vlastně balada. Seděla jsem v moderně zařízené recepci za pultem, do počítače zapisovala příchozí a rozdělovala je do odborných ambulancí. Občas jsem natočila EKG, někde něco odnesla, přinesla, vyřídila. Řeknete si pohodička.

Jenže já jsem tam nebyla šťastná. Připadala jsem si, jako bych byla za sklem, i když ve skutečnosti mezi námi sklo nebylo. Po létech v nemocnici, kde jste s pacienty v úzkém kontaktu i několik týdnů, si najednou připadáte druhým tak moc vzdálení.

Máte pocit, že nikomu nepomáháte a jste jen TA za sklem, což pro člověka s velkou dávkou empatie a touhou pomáhat lidem, prostě je neuspokojivé.

Cítila jsem, že potřebuji pomáhat lidem jinak, a šla jsem za hlasem svého srdce, které se nedalo umlčet. A tak už nějakou dobu dělám to, co mě naplňuje, co vnímám jako své poslání, a kde můžu pomáhat podle svého nejlepšího vědomí, ne tak, jak mi nastavil systém zdravotnictví. Poslední dobou ale hodně pracuji za sklem, tentokrát za sklem monitoru.

Za monitorem jste tak trochu schovaní, chránění, sice máte více času si vše promyslet, ale zároveň jste ochuzení o blízkost, lidskost, obyčejný pohled do očí, úsměv a všechny ty živé emoce. A tak mě stále něco víc a více tlačí jít mezi lidi.

Když naše duše touží povyrůst, přitahuje si takové situace, které ji tlačí ke změně. A některé jsou fakt husté! A když jsem se je snažila rozklíčovat, přišly ke mně informace:

„Měla bys jít mezi lidi a MLUVIT o tom, co víš. Mluv laskavě a lidsky, stejně jako o tom píšeš ve svých článcích a příspěvcích. Pošli tu energii dál.“ 

Často si představuji, jak stojím před lidmi a mluvím na své přednášce. V duchu mi to jde fakt skvěle. Srdce mi říká: „Následuj mě, já tě povedu,“ jenže pak se přidá rozum se svými strachy a argumenty, a místo splněného snu, to vypadá na noční můru.

Připadám si jako ta malá holka, která na kopretině odtrhávala okvětní lístky a ptala se: „Mám? Nemám?“ I když už jsem dávno dětským střevíčkům odrostla.

Vím, že strach je výzva, kterou člověk musí překonat, a nikomu z nás to nejde lusknutím prst. Některé strachy jsou možná silnější, než jiné, ale pořád jsou to jen bubáci, kteří zmizí, když se jim postavíme. Pak často uvidíme, že vlastně nebylo čeho se bát, že strach byl zbytečný a zažíváme radost z překonání.

Rozhodla jsem se zdolat tu horu strachu z komunikace na veřejnosti. Protože, když to neudělám, nikdy neprožiju pocit, že jsem to zvládla. A to, mi přijde škoda.

Cítím, že přišel ten správný čas a energie potřebuje jít směrem ode mě ven, ale nejen přes monitor, ale osobním setkáním s lidmi. Všechno, co jsem léta studovala, četla, sbírala a skládala pro sebe, chci předat dál, aby to sloužilo a pomáhalo lidem.

Prostě tak to je, je to moje výzva, nikde se před ní neschovám ani neuteču, a dokud to neudělám, vesmír mi nejspíš nedá pokoj a budou se mi „dít zvláštní věci“. Takže jdu do toho!

Pokud jste z okolí Kopřivnice a chcete si přijít poslechnout povídání o celostním pohledu na nemoc, psychosomatice, duchovních příčinách nemocí a souvislostech nemocí s emocemi a myšlenkami, srdečně vás zvu 14. 5. 2019 v 18 hod na:

 Cyklus přednášek: Proč jsme nemocní

O čem si budeme povídat se můžete přečíst TADY:

Vstupné na přednášku je dobrovolné, nechci, aby vám něco bránilo přijít.

A navíc jsem pro vás připravila DÁREK – 50% slevu na osobní konzultaci, pokud budete mít zájem, můžete ji využít, sleva platí měsíc.

Nechystám žádnou vysoce odbornou přednášku, které nebudete rozumět, ale pohodové povídání. A pokud vás to bude bavit nebo se mi podaří vyvolat na vašich tvářích úsměv, bude to pro mě ta největší odměna a znamení, že mám pokračovat.

Moc bych si přála, aby to byl pro vás příjemně strávený čas, aby informace byly nejen zajímavé, ale i jasné a  uchopitelné. Abyste zase o kousek více rozuměli svému tělu, a věděli, co můžete udělat vy sami pro své zdraví.

A i kdyby to náhodou nedopadlo, alespoň jsem to zkusila. Pořád je lepší to zkusit a neuspět, než celý život litovat, a přemýšlet, jaké by to asi bylo, kdyby..

Těším se na vás.♥ S láskou Lenka

P.S. A pokud nepřijdete, držte mi alespoň palce, asi to budu potřebovat. :-)