Proč se na to nikdo neptá?

“Proč se mě na to nikdo nezeptal?” Povzdechla si při konzultaci žena, která prošla spoustou vyšetření, ale žádné z nich nedokázalo vysvětlit její potíže. “Proč mi to lékař takhle nevysvětlil?” Napsal mi po mejlovém rozboru muž, kterého důrazně zastavilo tělo, ačkoliv podle výsledků vyšetření byl zdravý.

Možná jste to zažili sami. Pocit, že obtěžujete, zdržujete, kdy vás lékař nenechá domluvit nebo zatímco mluvíte, píše do počítače, aniž by vám věnoval pohled. Připadáte si nedůležití, jako hypochondři, kterým se nevěří. A když ztichnete uprostřed věty, ani si toho nevšimne. Moc dobře vám rozumím.

„Lékaři mají sklon utnout pacienta po 19 až 25 vteřinách, jak ukazují výzkumy. Pravda, když pacient popisuje své potíže, přirozeně do toho vplétá svůj život. Ale utnout ho je velká chyba. Ani ten nejukecanější člověk nevydrží vést monolog déle než dvě až dvě a půl minuty, jak se zjistilo. Co však neřekne hned na začátku, to už z něj během první návštěvy nevypadne. A doktor se tak nedozví mnohá podstatná fakta.“ Mudr Hozák

Obracejí se na mě často lidé, kteří jsou zoufalí. Mají různé zdravotní problémy, absolvují řadu vyšetření, ale podle výsledku jsou zdraví. Přesto se tak zdaleka necítí a jejich problémy jsou často velmi výrazné.

Když přichází k lékaři i poté opakovaně a stále si stěžují, jsou jim nabídnuté antidepresiva. Velká část to odmítne a začne hledat pomoc jinde. Stále více jsem si jistá, že by stačilo, kdyby lékař měl prostor s pacientem si popovídat.

Nezajímat se jen o jeho nemoc, ale i jeho situaci doma a v práci, o tom, co nemoci předcházelo, jaké má jiné problémy a potíže, třebaže zdánlivě nesouvisející.

Nemoc nepřichází ze dne na den. Dlouho předtím než onemocníme, nás tělo upozorňuje svými signály na oslabení orgánů. Jenže my jim často nerozumíme, neumíme je spojovat a snažíme se je potlačit. A tak často dlouhou dobu před tím, než onemocníme, jedeme už na rezervy a vyčerpali jsme se ze zásob.

To, že je teď člověk nemocný, má ale někde začátek. Něco tomu, co je TEĎ, předcházelo. A proto je potřeba vzít v úvahu i možný vliv naší psychiky – emocí, myšlení a také sociálních faktorů na zdravotní stav a aktuální potíže.

Nemoc nebo bolest je signál našeho těla, že někde je naše myšlení nebo jednání sebedestruktivní.

Něčím si ubližujeme, škodíme, a tak nás tělo zastavuje před sebezničením. A když jedna nemoc nestačí, přispěchá jí druhá na pomoc, někdy je opravdu těžké nás zastavit. Pokud nesjednáme nápravu, přichází důraznější varování v podobě úrazu, kolapsu nebo vážnější nemoci.

A tak je důležité ptát se, co bylo PŘED TÍM, než přišla nemoc?

V jakých vztazích ten člověk žije? Řeší vztahové problémy, hádky, nespokojenost, neodpuštění?

Prožívá stres v práci, práce ho neuspokojuje, řeší finanční potíže?

V které oblasti ztrácí radost a cítí se pod tlakem?

Měl dost relaxace, spánku a prostor pro aktivní odpočinek, sport, koníčky?

Jak se stravuje, nejí ve spěchu a neodbývá se, má dostatečný pitný režim?

Jak sám přistupuje k sobě? Je to člověk, který se pro všechny přetrhne, ale na sebe zapomíná? Nenakládá si na sebe příliš?

Nebo je to perfekcionista, který kritizuje a zlobí se na všechny okolo, a sám se bičuje tím, že to stále není dost dobré a musí přidat?

Jak ho upozorňovalo tělo fyzicky ještě předtím, než měl tyto potíže?

Cítil se unavený, vyčerpaný, ve stresu nebo pod tlakem?

Měl studené končetiny, pocit horkosti, bolesti těla, kloubů, páteře, kožní potíže, špatné trávení, nadýmání, pálení žáhy, špatné vyprazdňování atd.?

Tohle všechno je důležité, a kdyby měl lékař dostatek času a zajímal se, dozvěděl by se to. Stejně, jako se to dovím já, když se ptám. Bohužel on na to nemá prostor.

K tomu, aby člověk začal mluvit o věcech, které jsou pro něj niterné, se dostane postupně. Někdy je to tím, že se mu o nich těžko mluví, nebo si neuvědomuje spojitost, anebo se mu teprve postupně vynoří. Jde o to odloupávat jednotlivé vrstvy a najít souvislosti. A k tomu je důležitá důvěra.

Pro pacienta je často důležitější lidská vřelost, než to, jaký je lékař odborník. Když bude doktor studený jako psí čumák, nemocný nebude mít chuť se svěřovat. Součástí úspěšné léčby nejsou jen odborné znalosti, ale také dobrý vztah, pocit, že mu ten druhý naslouchá a věří, a nebude zlehčovat jeho potíže.

Každý člověk přece potřebuje cítit, že je důležitý, že mu někdo naslouchá a má o něj zájem.

Proto nemocní hledají často pomoc jinde, v alternativní medicíně, u léčitelů, u lékařů zabývajících se psychosomatikou. Tam jim totiž ten druhý naslouchá.

Myslím si, že vina je ve špatném systému zdravotnictví, protože na pacienta má lékař přidělený čas pojišťovnou. Samozřejmě tomu přispívá i zvýšené množství pacientů, protože lidé běží k lékaři často i s maličkostmi, které by mohli zvládnout sami, kdyby se obrátili nejdřív sami k sobě.

Znám několik lékařů, kteří hledají souvislosti, a moc si jich pro jejich přístup vážím. Ale je jich bohužel málo. Všechno nás to vede k tomu, abychom vzali zodpovědnost za své zdraví do svých rukou, a začali se o sebe starat dříve, než onemocníme.

Lékaře potřebujeme a potřebovat vždycky budeme. Když se nám přihodí nějaký úraz, zlomenina, je potřeba akutní operace nebo dostaneme infarkt, mrtvici, sami si těžko pomůžeme. Ale spoustě věcí lze předcházet tím, že se o sebe sami budeme starat.

Třeba tím, že se začneme zdravěji stravovat, zvýšíme pitný režim, budeme doplňovat živiny, podporovat orgány v jejich období.  Tím, že budeme nejen vydávat energii, ale budeme ji i pravidelně doplňovat, dovolíme si odpočívat a vyrovávat stres a práci klidnou relaxací.

Ale i tím, že budeme pracovat na svých vztazích, budeme své emoce správně ventilovat, místo abychom je v sobě potlačovali a dusili. Nebo zaměřením se na to pozitivní v našem životě a prožíváním radosti z maličkostí…. těch způsobů je přece spousta.

Vy sami nejlépe cítíte, kdy a při čem se cítíte zdraví a v pohodě.

Věřím ve vnitřní sílu každého člověka a schopnost uzdravení těla, pokud ho podpoříme přírodně a přestaneme mu bránit svými myšlenkami a postoji. Pokud znovu najdeme rovnováhu ve všem, co dělámerovnováhu těla, duše a mysli.

A pokud se vás nikdo na to, co bylo před nemocí, nezeptá, hledejte souvislosti sami. Často sami moc dobře víme, kde nás bota tlačí. A když si nebudete vědět rady, klidně se na mě obraťte, třeba v poradně zdarma nebo na konzultaci. Budu vám naslouchat.

Jsem možná snílek, ale věřím, že jednou bude nastavený jiný systém zdravotnictví, kde lékaři budou mít na lidi dost času a budou posuzovat člověka jako celek – tělo, mysl a duši. Do té doby se opatrujte a starejte se o sebe, jak nejlíp dokážete.♥S láskou Lenka

Lenka Krůpová
Mou vášní je diagnostika a poradenství v léčení nemocí a vztahů. Pomáhám lidem převzít zodpovědnost za svůj život, najít souvislosti těla a duše, pochopit poselství nemoci a žít spokojený život. Můj příběh si přečtěte zde >> Jsem autorkou eBooku o zdraví Nemoc jako odrazový můstek , Nehaste jen požáry, volte být zdraví a Rozlučte se s depresí a vztazích Tajemství šťastného vztahu , Žárlivost , Rozchod jako nový začátek , Jak být v pohodě s druhými lidmi a Jak přežít horší dny a najít lepší pocity a kurzu Měníme své myšlenky k lepším pocitům
Komentáře
  • Nemoc jako odrazový můstek

    Přijměte svou nemoc jako svého nejlepšího učitele a udělejte z ní svůj odrazový můstek.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Chci vědět o novinkách

    Pokud se Vám moje články líbí, můžete se přihlásit k odběru novinek. Stanete se členy mé databáze a já Vás budu informovat o nových článcích.

  • Ebook Nehaste jen požáry, volte být zdraví
  • Ebook Tajemství šťastného vztahu
  • Ebook Žárlivost
  • Ebook Rozchod jako nový začátek
  • Ebook Rozlučte se s depresí
  • Ebook Jak přežít horší dny a najít lepší pocity
  • Ebook Jak být v pohodě s druhými lidmi