Na tobě záleží

Události posledních dní  a příběh blízké osoby, kterou náhlé vážnější zdravotní problémy dovedly do nemocnice, mě nutí k zamyšlení.  Příběh o bolesti, nemoci, strachu, bezradnosti, ale i neutěšeném stavu našeho zdravotnictví, hodinách strávených v bolestech v čekárnách, spoustě vyšetření a podivných diagnózach.

Podobné příběhy možná znáte a nikdo z nás je nechce zažívat.

A přesto… jak málo se lidé zajímají o své zdraví, dokud nejsou nemocní. Jak málo lidí myslí na prevenci. Prevencí nemyslím všemožné vyšetření a strkání hadiček do nejrůznějších otvorů.

Prevencí myslím to, jak se o sebe starám, a co pro své tělo dělám, i když mě nic nebolí. Jestli svému dodávám živiny, čím ho krmím, jak ho hydratuji, čím a jak ho čistím a podporuju preventivně orgány v jejich období.

Jak my lidi většinou fungujeme

Dokud nás nic nebolí, bereme to jako samozřejmost. Nechce se nám zdravím zabývat, věnovat tomu čas a už vůbec ne peníze. Vždyť jsme v pohodě. O své auta, domovy se často staráme daleko lépe. Není nám líto času ani peněz něco doplnit, koupit, opravit, uklidit, vylepšit. A bláhově si myslíme, že naše tělo pošlape samo, jen tak na setrvačnost bez údržby.

Ale běda, když se ten stav změní.

Začneme si uvědomovat, že bez zdraví je život safra těžký.  A tak když nám není dobře, zoufalí běžíme k lékaři. Ať to tělo opraví, ať se nám zase uleví. Najednou nic jiného není tak důležitého. Dali bychom za to cokoliv, jen ať je nám dobře, ať necítíme bolest, ať jsme zase zdraví.

Ztratíme spoustu času v čekárnách ambulancí a nemůžeme chodit do práce. Takže nakonec ztratíme čas i peníze. A to nemluvím o tom, jak to bolí a jak špatně nám je.

Když se nám udělá konečně dobře, jsme moc vděční. Ale vděční jsme jen chvíli. Pak to přestaneme vnímat a opět se to stává samozřejmostí. A na tělo se zase vykašleme.

A tak mě napadá, kdy to už lidé pochopí? Proč se o své tělo s vděčností, že nám slouží nestarat dříve, než přijde nemoc. Proč ho nepodpořit, i když mě nic nebolí?

Proč nevzít zdraví do svých rukou a nestarat se o sebe preventivně?

Ne, neznamená to, že pak už nikdy nebudu nemocný. Žijeme v době plné stresu a chemie. Přišli jsme se tady na zemi něčemu naučit a naše tělo je nám pomocníkem. Upozorňuje nás na naše chybné myšlenky, postoje a jednání. Na chyby, které děláme, čím si ubližujeme.

Je ale rozdíl v jakém stavu je naše tělo. Jestli je vyživené minerály a vitamíny, které preventivně doplňujeme, pravidelně detoxikované. Pak nás nemoc jen tak „lízne“. Neprojeví se v plné síle. Pak stačí něco doplnit, podpořit imunitu, orgán s tím spojený, opravit a změnit to, co k nemoci vedlo. Léčba netrvá tak dlouho, a nemoc se nerozvine do takové intenzity. Zvládneme to přírodně.

Jenže lidé se na mě z větší části obrátí, až když už jim lékaři nepomohou. Až když signály jejich těla spínaly kontrolky dlouho a nemoci se přesouvaly od jednoho orgánu k druhému. Pak už nestačí opravit jen tu jednu nemoc, jeden orgán.

Naše tělo je důmyslný vynález. Jeden orgán svou činností podporuje druhý. Něco jako ozubené kolečka v hodinkách. Když se jeden pokazí, rozhodí se celý organismus. Uvést ho znovu do harmonie, abychom se cítili zdraví, vyžaduje více času, úsilí i peněz.

Musí to ale dojít až tam?

Vím, že každý dojde sám do bodu, kdy se rozhodne něco změnit, až bude on sám chtít. Nejraději bychom chtěli vše hned, jednu piluklu, která nás zbav nemoci, abychom mohli dál jet stejně.

Neužívám žádné chemické léky. Mám své potíže související s pohybovým aparátem, takže jakési omezení, co bych měla a neměla. A když občas neposlechnu své tělo, tak si odžiju následky. Příště jsem už pokornější.

Ale neberu žádné léky. I když jsem dostala několik nálepek – diagnóz, a k nim chemické léky. Vyměnila jsem je před léty za přírodní léčbu. A jsem za to opravdu vděčná. Ale podporuju jednotlivé orgány v jejich období, doplňuji tělu, co potřebuje. I když mi nic není.

Nechci to totiž zažívat znovu a chodit od lékaře k lékaři.

Ale není to zadarmo, stojí to úsilí, čas i peníze. Jenže, vždycky si vzpomenu, jaké to bylo, když jsem se cítila se špatně. A tak se zdraví pro mě stalo prioritou.

Mám se ráda a tak mi není líto peněz, které do sebe investuji. Není mi líto času, který tomu věnuju, důslednosti, trpělivosti.

Mám svá PROČ, pro které to dělám.

• nechci trávit hodiny v čekárnách ambulancí
• nemám ráda nemocnice (přestože jsem tam pracovala)
• nechci absolvovat bolestivé vyšetření, aby někdo určil, že jsem nemocná
• nechci znovu a znovu vysvětlovat své potíže, když má lékař na mě omezený čas
• nebudu trávit tělo chemickými léky, tělo mi kdysi jasně dalo najevo, že už toho bylo dost

Chci, aby mi tělo dobře sloužilo ještě léta. Abych mohla svůj život prožívat a radovat se ze života. A bez zdraví to není ono.

Každý má právo volby, jak naloží se svým životem, zdravím. Pro mě je zdraví prioritou, protože když není, vše ostatní jsou jen prkotiny.

Staří čínští lékaři tvrdili, že jak dlouho nemoc vznikala, tak dlouho bude trvat uzdravení. Nebylo by lepší starat se o své zdraví dřív, než onemocníme? Není to zbytečnost! Je to investice do našeho zdraví.