Máš strach, zlobíš se, je ti to líto? Řekni to.

„Mám knedlík v krku, vždycky se mi sevře hrdlo a nejde mi to říct…“, tohle možná znáte. Tak moc byste něco chtěli říct, ale z nějakého důvodu to nedokážete.

Neumíte své smutky, strachy, to, co vás štve, trápí nebo bolí, vyjádřit, říct to. A tak v sobě všechno držíte a neumíte sdělit svůj pocit. Vždycky je za tím podvědomý strach.

⇒ Možná máte pocit, že by vám nikdo nenaslouchal nebo by mohl zesměšňovat to, co cítíte.

⇒ Možná se bojíte, že byste tím, co řeknete, mohli druhým ublížit, zranit je anebo máte strach, že jejich reakce by mohla zranit vás.

⇒ A možná se bojíte, že byste je mohli ztratit, protože na druhých lpíte, bez nich si život neumíte představit, a tak raději mlčíte.

Uvnitř jste ale jako papiňák a občas ten tlak nevydržíte, neudržíte své emoce a prostě bouchnete. A pak obviňujete a vyčítáte, pláčete. Tohle je ale jen důsledek přetlaku a se sdělováním pocitů to nemá nic společného. Je to jako oheň, který dokáže popálit a ukončit každou komunikaci.

Ty ohnivé emoce, které vám nejdou přes hrdlo, se často projeví tím, že dostanete angínu.  Zánět je potlačená agrese, kterou nemůžeme spolknout. A ještě navíc třeba s hnisavými čepy, to hnusné uvnitř se prostě tlačí na povrch.

Nebo začnete chraptět. Ne nadarmo je chrapot signálem oslabených jater a žlučníku, tedy naší nespokojenosti, zlosti – chtěl bych něco říct, ale nejde mi to, neumím to, bojím se, že mě nikdo nebude poslouchat, jsem nespokojený a naštvaný.

„Chci to říct, ale nedokážu to,“ prohlásila žena, kterou trápily časté záněty v krku. „A proč to nedokážete? Co vám brání v tom, abyste se vyjádřila?“ „Nevím, možná to neumím správně vyjádřit a mohli by mě špatně pochopit.“

Náš krk symbolizuje schopnost projevit se, vyjádřit své myšlenky a pocity. Je s ním spojeno sebevyjádření člověka. Pokud ventilujete své pocity, váš krk bude zdravý.

Podívejte se na malé dítě, jak dává o sobě vědět, jak dokáže vyjádřit, co cítí, až to slyší sousedi. A vůbec si nemyslí, že je to špatně. Jeho rozum není zatížený strachem vyjádřit se. Váš pocit je stejně hodnotný jako pocit kteréhokoliv jiného člověka!

Je těžké sdělit, to nepříjemné. Jenže i to negativní jde přece sdělit hezky. Tak, aby to nezraňovalo. Neútočit, neobviňovat, nevyčítat, ale jen sdělit svůj pocit. Ne: TY jsi takový prevít, protože jsi udělal tohle, a tak já se cítím takto …., ale říct: Jsem naštvaná, smutná, zklamaná, mám vztek, když…”

Mě pomáhá v tu chvíli, když mi to nejde, obrátit se dovnitř a říct si:

Máš strach? Řekni to!

Zlobíš se? Řekni to!

Cítíš lítost, zklamání? Tak to probůh řekni!

Co se může stát? Zkus to!

Je jednodušší začít s tím pozitivním. Sdělit, když se cítím hezky, mám radost, jsem nadšená. To nám jde lépe. Tam si to můžete natrénovat. Proč nesdělit třeba partnerovi, kamarádce, jakou mám radost, že jsem šťastná? Vždyť radost vyvolává zase radost. Třeba na to právě čeká.

A když mi to nepůjde, tak alespoň pohladím nebo obejmu, usměju se. Ale budu myslet na to, že se to stejně musím naučit.  A až to budu umět s těmi pozitivními věcmi, budu zkoušet říkat i věci negativní.

Učený z nebe nespadl, jak se říká, všechno se zlepšuje tím, že to člověk dělá! Jednoho dne už to půjde samo.

Jako dítě jsem mívala často angíny, a šlo to se mnou dál i v dospělosti a můj častý slovní obrat byl: „Tak ráda bych se ozvala, ale nejde mi to přes hrdlo.“

A tím, že mi ustřihli „kontrolky“ – mandle jsem se to opravdu nenaučila, musela jsem se to naučit říkat.

Existuje ještě jedna příčina problému s krkem, s kterou se často setkávám při konzultacích, a tou je pocit vlastní méněcennosti, nízké sebehodnocení.

Když si člověk za všechno nadává, všechno si vyčítá a neumí si odpustit, všechny tyhle emoce procházejí krkem. Možná ve chvíli, kdy už náš podvědomý rozum toho má dost a „leze mu to už krkem,“  jak se k sobě chováme, spustí nápravné mechanismy. Aby nás uchránil před námi samotnými, vyvolá nemoc.

Pokud chcete být zdraví – na těle i na duši nebojte se sdělovat, co cítíte.♥