Jsme DOST dobré takové, jaké jsme
Znáte to. Ty dny, kdy se nám při pomyšlení na to, co vše musíme udělat, stihnout, zvládnout, zrychlí tep. Všechny víme, co bychom měly dělat, kde nás bota tlačí, a tak na sobě pracujeme. Abychom byly spokojené.
A tak makáme…
Na změně životního stylu, stravování, na změně svých návyků a myšlení. Na dochvilnosti, odpuštění, vzteku. Na péči o své tělo a pleť. Na vypracovaných pažích, (abychom v létě konečně mohly nosit trička bez rukávu :-)).
Na zdokonalování se v angličtině, hraní na hudební nástroj. Na tom jak být lepší mámou, manželkou, milenkou. Na osobním rozvoji. Na rozvoji podnikání.
Jsme ale stále ženy
Ať už je nám třicet nebo padesát. Tvořitelky harmonie, vztahů a rodinné pohody. A tak se současně snažíme vytvářet harmonické prostředí. Domov, ve kterém se budeme cítit hezky.
A to obnáší i ty uklízené šuplíky a zásuvky, roztřízené věci, prádlo, čas od času větší úklid. To nemluvím o úkolech, které nás čekají k vyřízení, ať už v osobním životě nebo v práci, podnikání.
Ne vždy se nám vše daří stihnout
Ne vždy zvládáme. A večer často uleháme do postele s myšlenkou na to, co jsme nezvládly. Co před sebou valíme, jako brouk kuličku. To, co jsme zvládly, se tak nějak ztratí. Za co se chválit, když je tady stále TO, co jsme nezvládly? TO zaměstnává naše myšlenky.
Myšlenky na to, že nejsme dost dobré. Že jsme měly, mohly nebo budeme muset.
Zkuste se zamyslet
No schválně. Vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy jste zapomněla něco důležitého udělat. Vyřídit, na čem záleželo. Na co jste před spaním myslela?
- Na to, co vše jste za ten den úžasně zvládla, a pak jste usínala blaženě? Pak gratuluji!
- Nebo spíš na to, že jste to podělala, prošvihla, a jak to zítra budete muset vyřídit, co a jak uděláte? Pak čtěte dál.
S cílem být dost dobré a vše zvládat, k sobě často nevědomky zaujmeme necitlivý postoj.
Zvláštní. K sobě! K tomu nebližšímu člověku, který s námi bude až do konce našich dní, dokážeme být přísné, tvrdé, necitlivé, nesmlouvavé, vyčítající, obviňující…..doplňte si sama. Jako bychom ze sebe stále chtěly vyždímat to nejlepší.
Když nemůžeš, tak přidej víc…
Mám ráda písničku: Když nemůžeš, tak přidej víc, a působí na mě fakt motivačně. Dává mi sílu více zabrat. Nevzdat to. Cítím, jak mě nabíjí energií ve chvíli, kdy tu energii nemám. Zní to hezky. Má to ale háček.
Vede mě i přes mé limity. Vydat maximum a vyždímat ze sebe co se dá. Přestat být pozorná k signálům těla. Zapomenout na to, že množství energie je omezené. Zapomenout, že jsem DOST tak, jak jsem. A že to stačí, abych se měla ráda.
Jasně, jsou chvíle, kdy člověk potřebuje pořádně zabrat. Nevzdávat se. Jen by v tom režimu neměl fungovat dlouhodobě. Pořád by měl pamatovat na rovnováhu. Můžu zabrat a jet na 200%, ale pak potřebuju zpomalit, dočerpat energii. Doplnit nádrž. Jinak mě tělo zastaví.
Nezapomínejte vyrovnávat
- Takže, i když se musíme dnes prodrat tím účetnictví, měly bychom si v mezičase o pauze udělat radost a koupit si třeba lístek do kina (tedy až nám kino zas uvolní), a pak se těšit na něco hezkého.
- Za ty uklízené zásuvky si dopřejeme pleťovou masku nebo koupel s voňavými bylinkami a svíčkami.
- Za ten povedený oběd si dopřejeme krásnou procházku v lese, kde se nabíjíme.
- Za to, že poctivě makám na těch pažích se odměním hezkým tričkem….doplňte si samy to svoje…..
Buďte k sobě hodné a mějte stále na paměti větu:
Sebeláska je pocit svobody
Sebeláska... Slovo, nad kterým jsem poslední měsíce hodně přemýšlela. I moje duše…
Nechci druhé zklamat
Měla jste někdy pocit, že něco nemůžete udělat, protože nechcete druhé zklamat?…
