Je v pořádku být tím, kým skutečně jste

Poslední měsíce jsem si čistila některé mentální bloky. A narazila na jeden spojený s radostí a smíchem. Vysvětlím.

Moc ráda se směju, a moje duše přišla na zemi, aby přinášela do života klid, harmonii a ukazovala, že všechno je možné, že limity jsou jen v naší hlavě, a že radost, smích a optimismus jsou kořením života. 

Narodila jsem se do rodiny, kde těch důvodu ke smíchu občas moc nebylo. Přesto jsem byla dítě smíšek, cítila jsem, že tím můžu druhé energeticky pozvednout. Babička mi ale často říkala: Nesmějte se tak, nebo tě něco podletí! A maminka v tom dál pokračovala: Po smíchu bývá pláč! Nesměj se tak, něco se stane.

Tak nějak jsem během let uvěřila, že ten srdečný smích, kdy vám tečou slzy a bolí vás bránice, je špatný. Že pak přijde něco smutného. Trest.

Na vědomé úrovni to zní jako blbost, ale podvědomě jsem se cítila provinile, když se pak opravdu něco stalo. Pár zážitků s tím spojených, mě v tom utvrzovaly.

Třeba když ve snaze odlehčit sitauci a uvidět maminčin úsměv jsem cestou na návštěvu do nemocnice dělala blbiny, a v nemocnici jsme zjistili, že tatínek je po operaci ve vážném stavu. Vidíš, a je to tady! Já ti říkala, ať se tak nesměješ, řekla mi maminka. Bylo mi asi 9 a cítila jsem se strašně provinile. Bylo mi to tak líto.

Nebo když jsme na jedné oslavě dělali s jinými dětmi blbinky, smáli se, a já pak šla pobavit dospělé v paruce a namalovaným obličejem, a někdo řekl nahlas: Jéžiši, podívejte se, ta holka je ožralá. To je strašné!

Pamatuju si ten pocit. Smích zamrznul. Všichni ztichli a dívali se na mě. Strašně jsem se styděla a maminka mi vynadala, že dělám ostudu. Moji dětskou duši to bolelo.

Ten stud a strach, že když se budu se hodně smát, lidé si budou myslet, že jsem opilá, mě doprovázel dlouhou dobu. Dokonce jsem si na akcích, kde jsem věděla, že bude zábava, nedala ani skleničku, aby se neřeklo, že se směju kvůli alkoholu. Aby mě nikdo nemohl obvinit, že dělám ostudu.

Bála jsem se být autentická. Díky tomu jsem tuhle část sebe potlačila a přepnula do jiného daru duše. To se často stává, když se v těch našich darech necítíme bezpečně.

Smát jsem si dovolila jen s lidmi, které znám. Mezi svými. Častokrát jsem se v životě snažila jen usmívat, a ten větší smích potlačovat, protože jsem došla k názoru, že smích je nevhodný a bývá potrestán.

Smích v mých očích přinášel problémy.

Zakázala jsem si smát se, i když moje duše je prostě kašpar a toužila dělat blbinky. Nakazit smíchem ostatní, a připomínat jim radost a tu pozitivní stránku života. Protože jsem cítila, že tím jim vracím sílu a do života přináším vnitřní klid.

Ta malé holka uvnitř ale chtěla být hodná a uvěřila, že větší ctnost je pečovat o druhé, soucítit, a s vážným výrazem jim naslouchat. Přestože tohle ji vyčerpávalo, protože to není její hlavní dar.

Ale uvěřila, že tak jak je, není dost dobrá. Že musí být někým jiným, protože pro ni není bezpečné projevovat svou přirozenost….

Každý z nás máme v sobě nějaké přesvědčení nebo limity, které nám brání v tom, abychom byli tím, kým skutečně jsme. Je dobré si je zvědomit.

Ptát se sama sebe: Opravdu mi tohle přesvědčení prospívají? Opravdu s tím vnitřně souhlasím, a jsem to já? Nebo mě to brzdí a nedovoluje mi být ve shodě se svou duší, s tím, kým skutečně jsem?

Protože to, že jsme takoví jací jsme, má nějaký důvod. Jsme jako jedna kostička ze skládanky a právě těmi svými dary máme přinášet něco druhým lidem, světu.

A když žijeme ve shodě sami se sebou, jsme autentičtí, pak se nám žije radostněji a lehčeji. A je v pořádku, že to máme jinak, než ostatní.

  • Někdo je tady proto, aby byl více pečující, soucitný, pohladil a naslouchal. Dělá to naprosto přirozeně ze svých darů.
  • Někdo je více nakopávající, motivující, inspirační a dodává druhým sílu v sebe, vrací jim pocit svobody.
  • A někdo jiný je tady proto, aby druhé rozveseloval a připomínal jim radost, a tak bychom mohli pokračovat.

Nic není míň a nic víc. Všechno je potřeba.

Každá ta duše má svou specifickou energii a přitáhne si přesně ty lidi, kteří právě tu určitou energii v tuto chvíli potřebují. Náš svět je pestrobarevný se spoustou nádherných duší. Každá je jiná. Unikátní.

I ta vaše.♥

Dovolte si být s ní ve shodě. Být tím, kým skutečně uvnitř jste. Protože jen tak můžete být v harmonii a žít život s lehkostí, a něco přinášet druhým.

Pokud hledáte tu vaši unikátní energii, můžeme se společně na to podívat v písemném v rozboru.

Pokud vás téma souladu s energií vaší duše zajímá, můžete se přidat do uzavřené skupiny na Facebooku:

 

Lenka Krůpová
Mou vášní je diagnostika a poradenství v léčení nemocí a vztahů. Pomáhám lidem najít souvislosti jejich zdravotních nebo vztahových problémů, a ukazuji, jak to mohou změnit při konzultacích a rozborech.
Jsem autorkou 2 on-line kurzu Měníme své myšlenky k lepším pocitům a Síla mysli .

Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře
  • Chci vědět o novinkách

    Pokud se Vám moje články líbí, můžete se přihlásit k odběru novinek. Stanete se členy mé databáze a já Vás budu informovat o nových článcích.

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky