Bedna plná zlata a seberealizace

Znáte příběh o pokladu?

Jistý žebrák, seděl už přes třicet let u silnice. Jednoho dne šel kolem nějaký cizinec. „Můžete mi dát nějaké drobné?“ zamumlal žebrák a nastavil cizinci starou baseballovou čepici. „Nemám nic, co bych vám mohl dát,“ odpověděl cizinec.

Pak se žebráka zeptal: „Na čem to sedíte?“ „Je to jen stará bedna,“ odpověděl žebrák. „Sedím na ní od té doby, co si pamatuji.“

„Už jste se někdy podíval dovnitř?“ zeptal se cizinec. „Ne,“ odpověděl žebrák. „Proč bych to dělal? Nic tam není.“

„Tak se tam podívejte,“ řekl mu cizinec. Žebrák otevřel víko. Ke svému úžasu a radosti zjistil, že bedna je plná zlata.

Zdroj: Eckhart Tolle   Moc přítomného okamžiku

Tenhle příběh nám připomíná, abychom se podívali dovnitř – do svého nitra. Dnes jsem nad ním přemýšlela ale trochu jinak. Napadla mě souvislost se seberealizací.

Nástroje k naší cestě

Každý z nás dostal do vínku nejen úkoly a výzvy, co se sem přišel naučit, ale i určité dary – schopnosti, nadání, talent. Podívejme se na malé děti. Jsou ještě plné nadšení, snů a touhy. Nemají problém s vírou, že dokážou cokoliv. A tak chtějí být třeba kosmonautem, zpěvačkou nebo prezidentem.

Výukou ve škole je v nás potlačená naše touha naplnit svůj život tím, co chceme dělat. Jsme vedeni k tomu, co se po nás chce.

Naše duše touží, abychom dělali to, co nás těší, baví, naplňuje,

a pomocí toho překonávali své výzvy. Náš rozum nám ale říká, že nejsme dost dobří, že to nevyjde, že se neuživíme. Jinými slovy, že my si to nezasloužíme, že nám se to nepovede.

Máme hypotéku, rodinu, musíme být rozumní, nestavět vzdušné zámky. Musíme chodit do práce pro peníze. Takhle to dělají přece všichni ostatní. Časem otupíme a bereme to tak, že takový je prostě život. Že my jsme zkrátka neměli to štěstí…

Spojení se svou duší

Když člověk objeví to, co je jeho vášní, co ho naplňuje, prožije ten úžasný pocit spojení se svou duší. A protože to dělá srdcem, naplňuje ho to, jde mu to od ruky a tak přirozeně pocítí svou sebehodnotu a posiluje své sebevědomí. Doplní svou nádrž sebelásky.

Často ale své poklady nevidíme

Máme sice nástroje ke svému naplnění a seberealizaci, jen je neumíme použít. Nevěříme si. Program „nejsem dost dobrá“, nám hraje stále dokola. Jako stará, ohraná, gramofonová deska.

Ale naše duše chce, abychom se tím zabývali. Abychom šli cestou, kterou jsme si jako dušičky určily.

A tak nás to začíná pěkně tlačit:

• jsme nespokojení v práci, kterou nemáme rádi,
• střídáme zaměstnání, a i když se chvíli zdá, že to bude dobré, po čase zjistíme, že to stále není ono,
• motáme se v kruhu nespokojenosti.

Vesmír nám ale nedá pokoj

Dokud to nenalezneme. Dokud se nepodíváme do té bedny, na které sedíme a nenajdeme ten poklad uvnitř.

Někdy nám pomáhá tím, co se nám v prvním okamžiku nelíbí a jeví jako katastrofa. Třeba vás propustí z práce nebo přijde situace, kdy ucítíte, že už tam dál být nechcete. Nebo nemůžete. Vše se děje pro naše dobro. Důvěřujte!

Berte to jako hozenou rukavici

Možná byste se nikdy sami neodhodlali, konečně můžete začít dělat to, co vás baví. Vesmír vás jen popostrčil. Možná, kdybyste v té práci nadále zůstali, přivolali byste si zdravotní potíže.

Důležité je ale nezůstat stát na místě, nezaseknout se v momentě „jen chci, ale nic pro to nedělám“. Náš sen se nestane skutečností jen proto, že na něj myslíme. Ale právě proto, že ho zrealizujeme činností.

Co nám brání následovat své srdce?

• Strach z odmítnutí.

Když jsme byli dětmi a o něčem jsme snili, svěřili jsme se ostatním, a oni se nám vysmáli, že je to hloupost. A tak jsme se naučili o svých snech nemluvit a nesnít, aby se nás druzí nezesměšnili.

• Bojíme se neúspěchu.

Chceme se vyhnout tomu nepříjemnému pocitu, že jsme selhali nebo udělali chybu. Jenže tajemství úspěchů spočívá v prožití a ponaučení z našich neúspěchů.

• Bojíme se změny.

Bojíme se vykročit ze své komfortní zóny. Den co den raději děláme věci stejně. Je ale bláznovství, dělat věci stále stejným způsobem, a očekávat jiný výsledek.

• Neurčíme si jasný cíl

Je důležit neurčit si mnoho cílů a nepřeskakovat od jednoho k druhému. Učit se trpělivosti a vytrvalosti. Jít za svým cílem. Nevzdat to.

Překročte obavy a omezení ostatních

Vše co si přejete, to o čem sníte, to co si dokážete představit, dokážete i uskutečnit. Vesmír vám dal k tomu vaše jedinečné dary a schopnosti. Něco v čem jsme unikátní. Způsob, jakým sebe – realizujete v životě, jakým druhým pomáháte, jak svou práci děláte právě vy. Je v ní otisk vaší energie.

Záleží jen na nás, jak silná je naše touha. Stejně jako touha je důležitá naše víra. To čemu nevěříme, se nemůže uskutečnit, protože to blokujeme svými pochybami.

Touha, víra a akce, to jsou jedinečné ingredience do koktejlu sebe – realizace. Takže, namíchejte si tenhle drink a odklopne víko z bedny. Nebo se na to můžeme podívat společně v rozboru. Otisk vaší duše najdeme ve vašem datu narození.