Jistota nebo víra?

Jistota. Tolik po ní toužíme. Je jako pevný bod, kterého se chceme chytit, když náš život připomíná rozbouřené moře nebo zemětřesení. Jenže jako by naschvál, právě v té chvíli je v nedohlednu. Nemůžeme žádnou najít.

Někteří lidé jsou její celoživotní hledači. Hledají jistoty všude „tam venku“ a stejně nejspíš na sklonku života najdou tu jedinou. O té jste určitě slyšeli a je jistotou pro všechny. Jisté je, že všichni jednoho dne odejdeme „tam domů“.

Nic v životě přece není jisté. Vždycky se něco může změnit. I to, co mám dnes, můžu zítra ztratit. I to, co jsem dnes ztratil, zítra můžu získat. Největší síla je v tom, jistotu nepotřebovat. Jenže jak to udělat, když nevíte, čeho se chytit?

Řekla bych, že jistota má sestřičku – VÍRU, která ji dokáže nahradit. Protože zatímco jistoty je v životě jako šafránu, a je hodně vrtkavá, víra dokáže být silná, pevná a můžeme jí mít, kolik chceme.

Víra v něco vyššího, co přesahuje naše vnímání a vede naše kroky, víra že vše dobře dopadne a má v životě nějaký smysl, a že i to, co mě dnes trápí, bolí, zasahuje, jednou pomine a zase vyjde slunce.

A co víc, když se na to podívám s odstupem, často najdu něco pozitivního, co bylo pro mé dobro, můj posun. A i když smysl toho nevidím, věřím, že to tak mělo být. Z důvodu, který neznám, nemůžu ho vědět, protože nikdy nevidím celý příběh, ale jen část jednoho života.

Víra je jako silné lano, kterého se můžeme chytit a zase se vyšplhat nahoru. I kdybyste všechno ztratili a v životě vám nezůstalo nic, víru vám nikdo nemůže vzít. Pro mě je víra cennější než jistota. Tu už dlouho nehledám.

Mám raději VÍRU, protože vím, že se na ní můžu spolehnout a dodává mi sílu. Jistě, jsou chvíle, kdy mám pocit, že ji ztrácím. Zvlášť, když „tam venku“ řádí vichřice a v mém vnějším světě panuje spousta zmatku.

V tu chvíli mě přepadne strach a cítím se ztracená, ale vím, že ji mohu zase kdykoliv přivolat, a že je jen na mně, jak dlouho mi to bude trvat, než zase spolu půjdeme dál životem.

Ještě jednu jistotu jsem ale kdysi našla. Dovedla mě k ní víra.  Že život je sinusoida, nahoru, dolů. Všichni to tak máme. Jde jen o to, aby to „dolů“ nebylo moc hluboké a nezůstali jsme tam příliš dlouho, ale zase si pomáhali nahoru. A v tom mi pomáhá VÍRA.

Jestli se někdy budete shánět po jistotě, hledejte raději víru. Je dosažitelnější a často dokáže nemožné. Přeji vám, ať víra provází všechny vaše kroky na cestě životem. Protože bez ní si  člověk připadá sám a ztracený. ♥ Lenka

Lenka Krůpová
Mou vášní je diagnostika a poradenství v léčení nemocí a vztahů. Pomáhám lidem převzít zodpovědnost za svůj život, najít souvislosti těla a duše, pochopit poselství nemoci a žít spokojený život. Můj příběh si přečtěte zde >> Jsem autorkou eBooku o zdraví Nemoc jako odrazový můstek a Rozlučte se s depresí a vztazích Tajemství šťastného vztahu , Žárlivost a Jak být v pohodě s druhými lidmi
Komentáře
  • Nemoc jako odrazový můstek

    Přijměte svou nemoc jako svého nejlepšího učitele a udělejte z ní svůj odrazový můstek.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Chci vědět o novinkách

    Pokud se Vám moje články líbí, můžete se přihlásit k odběru novinek. Stanete se členy mé databáze a já Vás budu informovat o nových článcích.

  • Ebook Nehaste jen požáry, volte být zdraví
  • Ebook Tajemství šťastného vztahu
  • Ebook Žárlivost
  • Ebook Rozlučte se s depresí
  • Ebook Jak být v pohodě s druhými lidmi
  • Ebook Rozchod jako nový začátek